Tentokrát jsem to zařadil úplně mimo všechno, protože nevím, jak se takovémuto druhu psaní říká (jestli se mu vůbec nějak říká (krom hrozného psaní :=D)).

Prázdno uvnitř... Hra na to, že je zapomenuto a nic se nestalo.

Traktát, nejdříve přirovnávám hvězdy ke kouskám plísně, poté spadnu do trapných rýmů jako jest píseň-tíseň, pak se ze mě stane osamnělá studentka architektury a nakonec zase jako já v reálu skončím v Zapomněnce. Ptákovina.

Nová píseň.

....

naděje

Chémia v živote.

Takový malý podraz.

…když víš, že to je láska, nedej na pocity, utáhni si opasek a rvi se, jak se dá! Protože, když už se ráno budíš sám, je čas pro zamyšlení pryč… Zbývá však ještě Naděje… a o té moje Při/Vy-znání je…

dobrý den, pocit ven ... (aneb "miluju")