Zkrátka hate song..

doufám

Tahle báseň plná vzdoru mne napadla právě v ono osudné datum loňského roku, kdy i na mne dolehlo cosi neblahého. /Proto ten název!/ A stejně jako v těch, kteří ten masakr zažili, i ve mně se probudil vzdor proti neblahé sudbě osudu! I když depka tvrdě mučí moji duši bolavou, nepadnu jí do područí, mám dost tvrdou hlavu svou! A ač z očí slzy kanou, rty zpívají nový hit: Sny mé krásné, nashledanou! Sejdem se, až bude líp!

dnes byl mimořádně plodný den, napsala jsem dvě dílka, nicméně vzhledem k všeobecnému nedocenění haiku vkládám to horší. hledejte zelenou vílu, wildea a eddieho hoppera. název je kombinací názvů dvou klíčových hospod mé existence.

Lidé jsou jako zrcadla,zrcadla tvoří bludiště.

podle zadání od Gabriely... :-)

...

Sedmdesátá léta minulého století. Můj příběh začíná. Sedmnáctiletá panenka, co má život před sebou. Romantické představy o štěstí a lásce. Taková jsem byla.

28. 2. 2006 (variace na předchozí)

Příběh dívky z dětského domova, za kterou přichází kluk z normálně fungující rodiny. Brzy je vtažen do jejího světa a do jejích tajemství víc, než je mu milé. Co se může z takového kamarádství vyvinout? zveřejněno již na saspi.cz (http://www.saspi.cz/index.php?page=clanek&id=12456)