V básni víc jak pět let staré zkouším jako dívka psát, zrada lásku neustále střídá, jak též račte znát!

Alegorická povídka inspirovaná povídkou Loď s odřeným bokem ( http://kockopes.github.io/2014/podzim/lod-s-odrenym-bokem.html ). Vodáci a lodě ve vlaku.

Jednou jsem sem už tento román vkládala, ale opět se k němu vracím :) Pod jiným názvem, již je trochu :D promyšlený, takže snad budou k tomu i další kapitoly. Synopse: "Zdá se jí o něm každou noc. Je milý, krásný, sympatický. Opravdu to jsou ale jen sny, nebo za nimi stojí v pozadí něco víc? Byla jen náhoda, že jí tehdy v nemocnici okouzlil? co má za tajemství? Má se ho zeptat, ráda by, má to ale háček. On je už dva roky mimo tento svět."

taková povídka, moje první

Útěcha není v alkoholu, ale v lidech, kteří nás často k alkoholu dovedou a pak zapomínáme, proč se vlastně trápíme, než nás útrapa dožene.

„No, víš,“ ujal se slova Jára, „tady se totiž scházejí úplně jiní lidé. Většinou se sem schovávají slavné osobnosti s milenkami, nebo různé celebrity, ale také hodně lidí ze západu."

Trochu klišé (láska-hořká káva), ale snad zajímavě podané. (Děkuji psancům za pomoc s interpunkcí.)

Nedalo mi to, pro DP a pro ostatní. A hlavně pro ty, místo nichž teď svítí ta světýlka při silnicích. Za chvíli sedám do auta, pojedu kolem nich a budu na ně myslet, jsem v tomhle strašná.

Možná to taky znáte... ozvěny dávno minulých bolestí, které sice slábnou, ale pořád ještě bolí. Vlny, které omývají duši a vynášejí bolest ven...

...ale možná je to vlastně jeden a ten samý

Tuhle věc pro mě psal kamarád, předělala jsem ji přímo na sebe...

Tři různé večer spojené do jednoho ideálního.