|
V básni víc jak pět let staré
zkouším jako dívka psát,
zrada lásku neustále
střídá, jak též račte znát!
|
Do očí Tvých čajových
kdo se jednou zahleděl,,
ač smuten, byl samý smích,
říci "NE!" Ti neuměl!
Svět se točil jak lochneska,
mráz po zádech vandroval,
mohli jsme být šťastni dneska,
tys však zradě přednost dal!
Přišlo to tak znenadání,
žil sis se mnou jako král,
já byla Tvá věrná paní,
Tys lásku jen předstíral!
Odešel jsi, sbohem nedal,
prostě jsi byl náhle pryč,
marně Tě hlas srdce hledal,
ztratil se můj k štěstí klíč!
Lékař čas mé rány zhojil,
jiný mi svět plný krás
vrátil, se mnou osud spojil,
svět se se mnou točí zas...
kdo se jednou zahleděl,,
ač smuten, byl samý smích,
říci "NE!" Ti neuměl!
Svět se točil jak lochneska,
mráz po zádech vandroval,
mohli jsme být šťastni dneska,
tys však zradě přednost dal!
Přišlo to tak znenadání,
žil sis se mnou jako král,
já byla Tvá věrná paní,
Tys lásku jen předstíral!
Odešel jsi, sbohem nedal,
prostě jsi byl náhle pryč,
marně Tě hlas srdce hledal,
ztratil se můj k štěstí klíč!
Lékař čas mé rány zhojil,
jiný mi svět plný krás
vrátil, se mnou osud spojil,
svět se se mnou točí zas...
29.01.2015 13:56
koiška: Nj, historie se někdy opakuje...:-)
A lék se třeba taky časem najde, jen je někdy třeba zapomínat na své hledání...
A lék se třeba taky časem najde, jen je někdy třeba zapomínat na své hledání...
28.01.2015 18:53
shane: Přesně tak jsem to měla i já. Jenom ten čas pro mne zatím žádný lék nenašel.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.