anotace: přemýšlel jsem dlouze, zda-li to sem dát nebo ne. Je přeci sprostou krádeží kousku atmosféry vydávat za svoje verše, co si mě vybrali za jejich bránu do světa. Je ale také pravdou, že samotné verše se mohou dotknout jenom básníků, lidí co dokáží překládat vítr a zář do lidské řeči. A že básníci jsou zavázáni nejen sobě, ale i okruhu jejich čtenářů, nenechávat si to nejlepší pro sebe. Tím pádem jsem byl nucen vyžší vůli, nebo chcete-li snad silou denního snění, umístit sem i tuto pasáž myšlení vesmíru, co jsem ji zrovna vešel do cesty.

Všechna naše setkání jsou vlastně taková. Na plný plyn. Adrenalin, vášeň, nirvana.

jen slova co se ze mě neřízeně vysypala..

...je to takhle...když se někdo pokouší o milostné říkanky...a přečte si tohle ...pak je čestným řešením rituální sebevražda...utnout obě ruce a rána jistoty klávesnicí do týla...

Různý pohled na zimu jsem vměstnal do haiku.

Jen tak to zkouším. Vzniklo o samotě v jedné z učeben naší školy.

Dokola kolem

Narychlo splácaná povídka, jejíž hlavní myšlenku možná nepochopíte...

...dik verun za napad psat konecne bez haCKU A CAREK___strasne mi chybela ta volnost _konecne se z toho vypisu...dikmocverunzavsechnocosmikdyrekla!!!

loučení je mnohem těžší když jste to vy kdo zůstává doma