Báseň jsem věnoval do památníku své starší dceři Jitce v roce 1973, kdy jí bylo osm let a ráda si hrála na princezny a víly...

muselo to ven

první a poslední báseň věnovaná tobě

...která si to nikdy nepřečte, ne proto, že by nemohla, ale proto, že nechce.

musí to ven

Pro mou drahou matičku - nesnažte se pochopit, je to nepochopitelné

Byla jako jedna z prvních na Literu, sem ji dávám , aby tady nebyla ta pro tátu sama, a tak nějak uzavírám styl své tvorby tady. Budu zas zkoušet něco jiného.( ale nikdy neříkám nikdy, ukáže čas, život se nemůže brát zase moc vážně, aby zbyl čas na žití)

..život by byl krásný, kdyby šel vrátit čas.. o mamince

..................

Asi ne moc povedená ani optimistická báseň, ale takhle to teď cítím..

nevim, nechce se mi sem nic psát

Jo, jo, děti stárnou...

Něco co neznám jen já

Tuhle básničku jsem složila mojí mamince ke dni matek. Mám jí moc ráda! :)