přidáno 26.07.2011
hodnoceno 1
čteno 1682(11)
posláno 0
Víš,
když jsi ještě chodila po špičkách,
jen,abys mě nevzbudila
a já ležela
bezhlesu,
jen,abys myslela,
že spím,
proto,abych znovu rozsvítila
a potichu,
potají
si prohlížela časopisy,
jsem ještě věřila-věděla jsem,
že existuje
naše společné MY.



Víš,
tou dobou,
když jsi mi ještě čítávala
před spaním
a já ti ležela
schoulená
v náručí
- tou dobou
jsem oddaně nasluchala
tvému hlasu
a tiše pošeptala:
,,Až usnu,
nikam,prosím,nechoď."





Víš,
když jsi ještě sedávala
u mě,
u mé postele v nemocnici
a tiše říkala:
,,Neboj,už to nebude bolet,
jsem tu s tebou."

Tehdy
jsem si myslela,
že jsme neoddělitelné.

Víš - ty a já,
matka a dcera.
Dcera a matka.
Dvě neoddělitelné duše.

/Zmýlila jsem se.........?/


TY MAMINKO,TY BARVIČKY NEVIDÍŠ?





/Víš,posílám Ti je
místo vzdušných polibků./
přidáno 27.07.2011 - 10:20
Krásné...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Víš......? : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Andílku?

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Apple MacBook

Na novém MacBooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2022 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku