Víš......?

Víš,
když jsi ještě chodila po špičkách,
jen,abys mě nevzbudila
a já ležela
bezhlesu,
jen,abys myslela,
že spím,
proto,abych znovu rozsvítila
a potichu,
potají
si prohlížela časopisy,
jsem ještě věřila-věděla jsem,
že existuje
naše společné MY.



Víš,
tou dobou,
když jsi mi ještě čítávala
před spaním
a já ti ležela
schoulená
v náručí
- tou dobou
jsem oddaně nasluchala
tvému hlasu
a tiše pošeptala:
,,Až usnu,
nikam,prosím,nechoď."




Víš,
když jsi ještě sedávala
u mě,
u mé postele v nemocnici
a tiše říkala:
,,Neboj,už to nebude bolet,
jsem tu s tebou."
Tehdy
jsem si myslela,
že jsme neoddělitelné.

Víš - ty a já,
matka a dcera.
Dcera a matka.
Dvě neoddělitelné duše.

/Zmýlila jsem se.........?/


TY MAMINKO,TY BARVIČKY NEVIDÍŠ?




/Víš,posílám Ti je
místo vzdušných polibků./