přidáno 26.07.2011
hodnoceno 1
čteno 1526(11)
posláno 0
Víš,
když jsi ještě chodila po špičkách,
jen,abys mě nevzbudila
a já ležela
bezhlesu,
jen,abys myslela,
že spím,
proto,abych znovu rozsvítila
a potichu,
potají
si prohlížela časopisy,
jsem ještě věřila-věděla jsem,
že existuje
naše společné MY.



Víš,
tou dobou,
když jsi mi ještě čítávala
před spaním
a já ti ležela
schoulená
v náručí
- tou dobou
jsem oddaně nasluchala
tvému hlasu
a tiše pošeptala:
,,Až usnu,
nikam,prosím,nechoď."





Víš,
když jsi ještě sedávala
u mě,
u mé postele v nemocnici
a tiše říkala:
,,Neboj,už to nebude bolet,
jsem tu s tebou."

Tehdy
jsem si myslela,
že jsme neoddělitelné.

Víš - ty a já,
matka a dcera.
Dcera a matka.
Dvě neoddělitelné duše.

/Zmýlila jsem se.........?/


TY MAMINKO,TY BARVIČKY NEVIDÍŠ?





/Víš,posílám Ti je
místo vzdušných polibků./
přidáno 27.07.2011 - 10:20
Krásné...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Víš......? : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Andílku?

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

MacBook Pro

Na novém MacBooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku