 26.07.2011 1 2375(11) 0 |
Víš,
když jsi ještě chodila po špičkách,
jen,abys mě nevzbudila
a já ležela
bezhlesu,
jen,abys myslela,
že spím,
proto,abych znovu rozsvítila
a potichu,
potají
si prohlížela časopisy,
jsem ještě věřila-věděla jsem,
že existuje
naše společné MY.
Víš,
tou dobou,
když jsi mi ještě čítávala
před spaním
a já ti ležela
schoulená
v náručí
- tou dobou
jsem oddaně nasluchala
tvému hlasu
a tiše pošeptala:
,,Až usnu,
nikam,prosím,nechoď."
Víš,
když jsi ještě sedávala
u mě,
u mé postele v nemocnici
a tiše říkala:
,,Neboj,už to nebude bolet,
jsem tu s tebou."
Tehdy
jsem si myslela,
že jsme neoddělitelné.
Víš - ty a já,
matka a dcera.
Dcera a matka.
Dvě neoddělitelné duše.
/Zmýlila jsem se.........?/
TY MAMINKO,TY BARVIČKY NEVIDÍŠ?
/Víš,posílám Ti je
místo vzdušných polibků./
když jsi ještě chodila po špičkách,
jen,abys mě nevzbudila
a já ležela
bezhlesu,
jen,abys myslela,
že spím,
proto,abych znovu rozsvítila
a potichu,
potají
si prohlížela časopisy,
jsem ještě věřila-věděla jsem,
že existuje
naše společné MY.
Víš,
tou dobou,
když jsi mi ještě čítávala
před spaním
a já ti ležela
schoulená
v náručí
- tou dobou
jsem oddaně nasluchala
tvému hlasu
a tiše pošeptala:
,,Až usnu,
nikam,prosím,nechoď."
Víš,
když jsi ještě sedávala
u mě,
u mé postele v nemocnici
a tiše říkala:
,,Neboj,už to nebude bolet,
jsem tu s tebou."
Tehdy
jsem si myslela,
že jsme neoddělitelné.
Víš - ty a já,
matka a dcera.
Dcera a matka.
Dvě neoddělitelné duše.
/Zmýlila jsem se.........?/
TY MAMINKO,TY BARVIČKY NEVIDÍŠ?
/Víš,posílám Ti je
místo vzdušných polibků./
27.07.2011 - 10:20» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Kira.cool [18], vokis [17], littlekaci [14], iluze [13], hříšník [12], Meedea [12], Mona019 [12], Darek [10], Breta [9]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
