Nářky Šaziho holky

Jak je někdy těžké, býti básníkem. Rýmy, šprýmy, anotace, dizertace... Všechno je dlouhé, nebo hrozně krátké, což je snad ještě těžší napsat... Je ironické, jak se snažím, aby se vše rýmovalo, když je rým jen výmysl, bezvýznamná částečka v rýžovém knedlíčku, kterým je společnost. Je ironické probouzet se s chutí psát, však bez jediné myšlenky. Je ironické, mít takhle dlouhou anotaci k takovéhle básni.

..pro ten jeden rým

Když namotávám prodlužovák.

.,..

romské přísloví

...

Mělo se to jmenovat Zima jde z hor II., jelikož už tu jednu zimu, co jde z hor mám, což jsem zjistil ze zdejšího vyhledávače, pak tedy jenže tudíž a prostě, nýbrž, jelikož, pakliže, poněvadž, pročež se to radši jmenuje Kuna.

Spíš povzdech...