|
věnováno vzpomínce na dědečka k jeho nedožitým 93. narozeninám a pro všechny lidi dobré vůle
|
Obrázek z metra,
co potěší
Nastoupí ona a on,
co věk svůj již neřeší
Ona si sedne,
on před ní stojí,
z očí jim září,
dávno jsou svoji.
A k lidem kolem
naděje letí
že to jde,
prožít
i víc než půl století
v pohádce,
co není jen pro děti
Pak přistoupí tatínek
a miminko,
co usměvavým žvatláním
zabalené do plenek,
uvaří lidi na měkko.
"Jé! To byl krásný den!“
co potěší
Nastoupí ona a on,
co věk svůj již neřeší
Ona si sedne,
on před ní stojí,
z očí jim září,
dávno jsou svoji.
A k lidem kolem
naděje letí
že to jde,
prožít
i víc než půl století
v pohádce,
co není jen pro děti
Pak přistoupí tatínek
a miminko,
co usměvavým žvatláním
zabalené do plenek,
uvaří lidi na měkko.
"Jé! To byl krásný den!“
30.01.2008 22:11
Krásne nežná nostaligická báseň :) škoda, že takých rozprávok, čo nie sú len pre deti, nie je viac... a že ľudia už tak trochu na rozprávky prestali veriť...
29.01.2008 20:04
"K ničemu na světě nemám takovou úctu, jako k lidskému štěstí" (výrok klasika)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.