Když jsme procházeli údolím
kde bíle kvetly třešně a voda v potoce
byla ledová a lesklá a pokřikovala
na vojáky (jak bývá zvykem)
a prach stoupal do očí a do bílých větví
a vlhnul na rtech
vzpomněl jsem si na tvé ruce

Když jsme večer na kraji lesa
shodili torny
a začali nadávat
na vojnu a hlad
v teplém modrém vzduchu toho dne na počátku jara
vzpomněl jsem si na hladovost velikých lásek

Pak byla noc
na nebi zaplakaly
rakety
vlasatice
Zeleně a rudě
A my jsme běželi a padali a vstávali
pořád kupředu
tím karnevalovým lesem
a najednou se mi chtělo
zůstat tak ležet pořád

a nedýchat
nic

než tu mokrou vůni letošní trávy květin a brouků
narozených včera k večeru
všech těch prostých a zázračných věcí
které tě tolik připomínají

Pak jsem se zvedl ještě jednou