A tak mlčí, kdyžtě mezistěny
z jejich myslí jsou jim vyňaty,
a ty hodiny zas lidské směny
jdou, zajdou a jsou zaváty.

V noci často, k oknu přistoupí-li:
náhle všechno v nich je dobré zas.
Vláčné ruce v konkretnu jim sílí,
srdce vzdouvá se k své zbožné chvíli,
a z těch očí odpočatý jas

na sad nenadálý, všech zlých květů
prostý zří, jenž ztišen v dech jim čpí
a teď v zrcadlení cizích světů
roste dál a pryč už nekvapí.