Dech tvůj vůni ovocné měl šťávy

jižních moruší,

vlas tvůj rozzařoval kol tvé hlavy

lučin ovzduší.

Plály opálem tvé šeré zraky

večer při světle,

a tvé rety jako rudé máky

žhnuly rozkvetlé.

Z knihy svého života jsem, ženo,

rval po listu list,

a všechno je spáleno, kde jméno

tvé bylo lze číst.

Ale kdo se ve svém srdci vyzná?

V rámci z mosazi

poutí světem mě tvá podobizna

všade provází.

Z těch nebyla's, na něž zapomíná

člověk pro jiné.

Dnes vím: Na tom světě žádná jiná.

A ty taky ne.