Cromagnonci
nosili kameny místo knih
a na plochém tmavém kamenu který jsem našel
přečetl jsem si
v zuhelnatělém výtisku
dějiny
plížícího se člověka
v jemném otisku fosilií zmáčknutých
mezi věkovitými stránkami kamene
první slabiky zaznamenaného času
proměněného v planoucí poselství
o prvním úpadku a pádu
o rozkolu mezi druhy
takže
když jsem je rozlomil překvapil mě
stín ještěrky na schodech
jednoho oddělení alexandrejské knihovny
hořící na rozloupnutém kameni
v jasném slunečním světle
a v zákmitu ještěrčina neklidného jazýčku
jsem v jediném oslnivém výšlehu zkamenělého času
rozšifroval věčnost