Líbí se mi ta imaginace v civilní formě, ale neodpustím si :-), formální poznámku, promiň: "...svého významu to už dávno pozbylo" (2.p.) by bylo "češštější " a mému uchu libozvučnější :-)

Mě se líbí. :) Má správnou hloubku a při tom se v ní netopm. :))

čtu a začátek básně je tak hezký, ze života...dlouhodobý vztah, ty sloky s trny...až v podstatě po poslední verš, tam je tolik skepse, aspoň já to tak vnímám, že všechno kouzlo odeznělo, povedla se ti, vidím ty šípky přešlé mrazem, zplaněné stát u cesty a slzy, co v led se přeměnily, slzičky panny nevěsty, to kdyby věděla co ji jednou potká, a s čím se v žití v šípkovém království po cestách trnitých utká, pa, pa

oslov radek: děkuji.

úsměvy jak záplaty..dobrý

Yana: Děkuji, přání ? No....nejde o přání :)

je krásná, něžná, křehká, ale já vnímám i zoufalství, smutek, přání, kéž se splní

Jiří Turner: No...vono to "chutnání" závisí asi hodně na momentální náladě a tak :) díky.

když jsem jí četl včera chutnala mi trochu přesládle, dnes mě hřeje a sladkost je namístě. :-) Líbí se mi

mannaz: Orionka: Děkuji moc.

sněhobíle něžné, lehoučké... vlastně opakuji název, ale to mi došlo až teď :)

Celé je to tak krásně optimistické a konec to přehodí úplně jinam. Přesto krásná. Něžná. (Omlouvám se, nějak mi to vlezlo do upozornění na chybu). Tak teď na správné místo :-).

ŽblaBuňka: Umouněnka: Děkuji.

I já

Ta se povedla! Jak cukrová vata, leč velmi poetická :-)

kmotrov: Děkuji za krásný a podrobný komentář..., ano, tak nějak jsem tu báseň pojala, trochu obšírněji, ale snažila jsem se o jistý nadhled, který však nemusí mnozí vůbec chápat :)

Vítej zpátky. Je dobře, že jsme zase kompletní.
Dostalas do toho hodně, mnohé formou jen takového naťuknutí a to je dobře.

...Je tolik umělců
že by se dali všichni přibít
jako zločinci na dřevo...
Jáko ve své době zločinec Kristus byl přibit na dřevo. I umělci bývají zločinci, boří řád (meze poznání), to přirovnání je víc než dobré.

...Nezvracet ze svobody
po které tak vehementně toužíme
jako po přízraku.

Svobodná je až dušička
stoupající do - nebe?...

Toužíme po svobodě a poutáme se (minimálně k životu), co je to svoboda? Popsali bychom tuny papíru a dobrali bychom se konce?

...Ha, ha, toliko můj smích...
tahle pasáž působí trochu cinicky, ale je v ní i životní nadhled.

...Je tolik bezbranných
neutuchajících ve víře
že by se dali všichni přibít!

jako zločinci na dřevo...

A dál se háže kamením a píská (říká o tom vlastně dnes už klasik).

Makyna: No...původně jsem chtěla psát zcela "normální" básničku, která jen tak pokračuje za prvními řádky, co mě napadly před spaním a najednou je z toho docela zajímavé filozofování : je nás tolik, co potřebujem ze sebe dostat napětí a přepětí a vyrovnávat cosi, ale vyrovnaní budem až v nebíčku? Možná :) Tak mnohým už nezbývá, než věřít, jako poslední důvod (snad k žití) - a i za to jsou mnozí křižováni....

Děkuji, v dřevěném rámu bude Puero, to je jeho snem a sny se plní :)

Yasmin: DDD: Opravdu? NO, děkuji, děkuji všem :)

Tahle je opravdu moc hezká. Tomu říkám návrat se vší parádou :-)