veronika: Vďaka, Verun. Rada Ťa tu znova vidím.

Úžasná báseň. Je to tak ohraný téma, že je těžký nezabřednout a Tobě, drahá slunečnice, se to povedlo. Tleskám.

Ayla: Ďakujem Ti.

Je to bohužel přesně vystižené, tohle období provinilých výdechů a touhy po nefiltrovaném vzduchu. Krásné dílo, tak jak to jen může být.

kmotrov: slavek: Ďakujem Vám obom, naozaj pre mňa veľa znamená, že v tom nie som sama...

Líbí se mi jak si vystihla atmosféru současné situace, její odosobněnost, statistiky, čísla. Člověk se z toho někam vytratil, jdeš do absurdit, ve kterých se ztrácíš v izolaci i sama sobě. Nekouříš nechlastáš a nalila by sis a zapálila cigaretu. Nešibe Ti. Napsala si geniální báseň o době koronavirové. Zatím to nikdo takhle neuchopil a to to máme všichni před očima.
Měli by Ti to někde otisknout. Super!

Připojuji se k těm, kteří tomu rozumí i k těm, co už jim kvalitně hrabe. V klubu šibnutých bych mohl být minimálně prvním náměstkem ;o)
Slnečnica, díky.

Umouněnka: Som rada, že to niekto chápe. Vďaka.

Rozumím tomu. Ti, kteří bydlí někde na samotě, nebo v přírodě, na vesnici, mohou jít aspoň do kraje, na procházku, dýchat čistý vzduch. Ale ve městě je to o to větší peklo.
A doba je krušná na psychiku, taky mi z toho hrabe a píšu, abych se nějak ventilovala. Takže básni velmi dobře rozumím. Jednou na to budeme vzpomínat a naše díla z téhle doby nostalgicky číst

Homér: Ďakujem, od Teba je to extra veľká poklona... špeciálne pri tejto básni.

Silná báseň, vykoukla na mě z náhodných děl.

none: ;))

Tady jen vejít a potichu zavřít dveře.

kmotrov: oslov radek: Homér: Ďakujem Vám.

Není v tom vůbec nic výjimečného po jazykové stránce, žádná překvapivá neotřelá slova, je to prosté, jako když spadne kapka deště z nebe. Přesto v tom je tolik poezie. Prostě život, jen zachycená přítomná chvíle. Vlastně nic a vlastně všechno. Tohle můžu.
Prima.

oslov radek: Je

Pěkná

...hříšný...zakázaný...lákavý...život je prostě takový. Moc hezké...

kumburk: ;)

ta je ze života...je třeba vylepšovat průměr....