Moc hezká šansonová atmoška. Trochu jiný rozměr než Tě znám. Když už tu máš toho čertíka. Vyměnil bych slovo chodím za slovo hledám. Právě ta neurčitost to hledání je téma díla. Slovo chodím naznačuje, je že velmi dobře víš kudy jít, kde hledat. Přednes je nadstandardní ještě bych ho ale trochu rozvlekl, tak nějak po třech deckách vína ta správná šansonová nálada.

Lenča: děkuju...

Nádherná...

Ty máš neuvěřitelně dobrou paměť... děkuju!

Líbí, už jednou jsem ji hodnotil.

Pro vysvětlení dodávám, že mám odjakživa ráda šansony...

Díky za zajímavý komentář!

Free form haiku. Praotec Kerouac ho odůvodňoval tím, že rozdíl mezi japonštinou a angličtinou je tak nepřekonatelný, že z důvodu přinesení obsahu čtenáři je třeba rozbít formu. No, oni beatníci tak nějak ze své podstaty rozbíjeli formy. Pravdou ale je, že autoři, kteří se zabývají haiku intenzivně, se křečovitě nedrží schématu 5-7-5. Nicméně free form může nabízet možnost laciného útěku ze situace, kdy se těžko hledá řešení. Tohle není ten případ, je to jedno z nejlepších haiku které znám. Ani písmeno nepřekáží, aby se okamžik tady a teď přenesl na čtenáře a on pocítil poezii života. A to vše bez metafor.

Paráda!

Moc hezký. Úplně to vidím... Až na literárních webech jsem se dověděl. že nějaké haiku existuje a moc jsem si je oblíbil., zatím žádný nezkusil.

Poezie anonymity: Psavec: pánové, děkuju, potěšilo...

Mám rád poezii. Mám rád básničky. Mám rád verše. Ale nejraději mám haiku. Haiku má málo slov, ale mnoho sdělení. A nejlepší je, když je haiku fakt moc dobré. A to tohle je!

Hezké haiku na přivítání.

Díky, Dandy... asi myslíš:
Zapadají
do jejich hlubin
Nenajdou zářící
rubín.

Zapadají
Do jejich hlubyn
Nenajdou žaroucí
rubín.