11.09.2011
30, žena, Praha
|
komentáře k dílům uživatele :
06.05.2019 - 12:02
8
ano ano ano! a teď mi ještě pověz, proč je tenhle pocit bezpečí mezi lidmi tak ohroženým druhem?
08.03.2019 - 22:32
8
Skvělá je... a obdivuju, musí to být silný zážitek. Ať je ti krásně na duši, nejen z tvého pobytu tam :)!
19.02.2019 - 14:57
10
dvakredencedekadence: Díky za zastavení.
19.02.2019 - 14:57
10
kmotrov: Děkuju. A děkuju i za tuhle perspektivu... samozřejmě si to uvědomuji a je to jeden z mnoha důvodů, proč jsem se pro to rozhodla. Ale je fajn si to čas od času připomenout. :-)
19.02.2019 - 14:42
11
Homér: Dík. Tohle jsem tu neviděla, zatímco když slavili křest jedné holčičky, smíchali několik druhů tvrdého alkoholu s cukrem ve velkém kýblu a pak si tím připíjeli. První rodina, pak postupně celá komunita. Říkají tomu “míchání krve”. Taky jsem ochutnala, byl to celkem smrťák.
17.02.2019 - 22:42
10
díky za tohle téma.
16.02.2019 - 08:51
11
Pachamama, pachatata!
Nejdřív vylejt trošku chlastu na zem k uctění bohyně a pak šup do sebe. Dělaj to tam taky?
Motlitba celkem silná.
Nejdřív vylejt trošku chlastu na zem k uctění bohyně a pak šup do sebe. Dělaj to tam taky?
Motlitba celkem silná.
16.02.2019 - 00:18
11
kmotrov: Moje báseň na námět mých zážitků a toho, co tu vidím a vnímám. Ale mám i španělskou verzi:-) Děkuji!
15.02.2019 - 13:32
11
Ano bolest v životě nás posiluje,pokud ji ustojime. Děkujme tedy ... posunuje nás dál... Krásná báseň i tvoje činnost. Máš můj obdiv.
15.02.2019 - 12:41
11
Poděkování za živit, i když přináší bolest. To je hodně silné. To je překlad, nebo tvoje báseň na námět?
15.02.2019 - 09:48
10
Závidím Ti. Tohle já táta od rodiny nikdy nezažiju. Je to zkušenost kterou v sobě uchováš po celý život. Myslím, že Páral někde napsal, že Bůh je jak plaché lesní zvíře. Já doplním, aby se mu člověk mohl přiblížit musí být sám, musí dokázat vstoupit do ticha, tak hlubokého, že i když je sám může být pro to ticho ještě příliš hlučný. Nejde to slovy popsat, s tím se smiř. Jde to napsat do mezer mezi slova, třeba básně...
:-)
:-)
14.02.2019 - 22:27
5
človiček: Nevsázím, byl to jen takový moment... děkuji, i za tvé další komentáře.
14.02.2019 - 22:23
10
človiček: Samota má mnoho podob. Já samotu miluji a vyhledávám, potřebuji takové momenty. Ale je jiné, když to nejsou pouze momenty, ale nějaké dlouhodobé období. Největší samota je totiž, když jsi mezi lidmi, ale připadáš si sám. Jako třeba já často tady, vysoko v horách Ekvádoru ve vesnici plné potomků Inků, ze kterých už je ale bohužel zlomený nevzdělaný národ - proto jsem tedy tady, ale to už by bylo na jiné povídaní. Nicméně žiju v komunitě mezi starýma kněžíma a se třema osmnáctiletýma klukama, kteří mají úplně jinou mentalitu a navíc jako kluci drží při sobě. Mám tu hezké vztahy, ale s nikým tady nemohu mluvit tak, jako doma. A když už jsem se doučila jazyk, zjistila jsem, že bohužel není jedinou překážkou...
14.02.2019 - 00:17
5
Potkávám hodně nebožtíků s rozpadlou duší a nepohřbeným tělem a hřbitovy jsou plné těl jejichž duše se pohřbít nedá,tak na to rande moc nevsázej.Jsi fajn bytost,myslím že je za tebou stopa pro Nás ostatní.