Obsah je na komentář příliš osobní, forma mě neoslovila, ale připojím aspoň malou poznámku: skloňování zájmena ona má jistá pravidla a není ve všech pádech stejné.

ŽblaBuňka: dík

na mne zapůsobila

Dimi: Děkuji.Máš ostatně pravdu - kritiku jsem si přála, ale už v době , kdy jsem se sem zaregistrovala, a tohle . co se stalo nebylo v plánu a tak vlastně ani tato báseň, je -li to vůbec báseň, jen jsem potřebovala vyříkat co cítím... omlouvám se... prostě jsem v tuhle dobu přecitlivělá a ty jsi navíc nemohl ani poznat o čem mluvím. Ale nemyslím si , že básně láska vyznání jsou jedny z nejhorších, v tom s tebou nesouhlasím...samozřejmě, každý máme pochopitelně jiný pohled ... hezký den

ŽblaBuňka: jsi moc hodný, děkuji nejen za pochvalu,ale hlavně za pochopení...

Ahoj, máš tam napsáno, že toužíš po maximální kritice, tak jsem ji dal, nechtěl jsem na tebe útočit, ale přesto si stojím za svým... Upřímnou soustrast...

náruč ti nenabídnu, ani to ostatní z první sloky, ale spokojíš-li se s pochvalou, tak ode mne ji máš

Dimi: máš pravdu , ale básně přece nepíšeme pro širokou veřejnost , ale právě vyjadřujeme své nejniternější city a pocity, touhy a .... a tahle je adresovaná manželovi, který mi zemřel před několika týdny a stále mi chybí , tolik mi chybí... a jestli to vadí, tak moje básně nečti ... hm?

báseň má význam pouze pro tu danou osobu, které je adresována, jiný hlubší význam nevidím

pěkně podané...

Zdenka Jírová: Děkuji...

no, já bych na básni trochu zapracoval, ale líbí se mi,j

Je to sugestivně prožívaný žal. Cítím s tebou. Věř, bude líp.

...jak tenká je nit mezi životem a smrtí...
a nelze ji prodloužit, jen naplno žít, když žít dá

kmotrov: bohužel anděly -myšlenky jsem posílala nejbližšímu člověku - ale nepomohly , smrt byla silnější a já teď nemám sílu a bojím se o ostatní , které to zasáhlo tolik,že je to pohlcuje...

Mě se v tom líbí ta upřímnost, tu Ti věřím. Líbí se mi i ten mateřský nádech, není poznat komu posíláš anděly, ale ta mateřskost v tom je, takové to láskyplné mateřské pohlazení plné zájmu. Je ho tam tak akorát, aby nebylo vyslovené, ale bylo cítit.
Líbí se mi to.

Homér: jseš necitlivý hlupák homére- a mojí báseň dá-li se tak nazvat si vůbec nepochopil, až bude tvůj nejbližší člověk bojovat o život doslova a budeš slyšet jen samé negativní prognozy, možná uvěříš, že síla myšlenky a přání je minimálně povzbuzující ne-li uzdravující, a nevím,kde se v tobě bere tolik negativismu k životu...
V životě tě bud nepotkalo ještě nic zlého anebo naopak hodně zlého -- je to tvoje obrana.Já nevěřím v boha ,ale zázraky se mohou dít nezávisle na něm - to není jeho práce, jen souhra náhod a já doufám, moje myšlenky si přejí - a to jsou ty andělé - aby se ty náhody sešly tak, aby vše dopadlo co nejlíp, i když vím, že už to nikdy nebude úplně dobré
a smiřovat se budu až nadejde čas, zatím doufám...

vanovaso: Připustíš...ezoterický řečičky. Viděl jsem ducha, přesto spíš věřím na realitu. Kdyby mi něco v noci šeptal anděl či myšlenky jak říkáš, tak by mě to akorát otravovalo. Přeješ lidem něco, co je fajn podle tebe. Šup anděli, dones mi dvoulitrovou kolu. Nic, musím tam jít sám. Šup anděli, vyléč prosím všem nemocným oči. Nic, zase nespravedlnost, se kterou se musíme smířit.

je to pro mě až dojemné, skutečně, přeji si abys mohla začít psát vesele, preji vám svítání...

Homér: až je budeš potřebovat připustíš že mohou být, a jestli si moji báseň četl pozorně : pojímám anděly jako naše myšlenky ,naši mysl.a to se myslím popřít nedá - .bud rád že je nepotřebuješ...