Tenhle hokejový zápas se mi líbí o něco více, ačkoliv tvoje tvorba se zdá být plná kontrastu silných a slabších momentů. Začnu tím horším, ať to máme za sebou. Z tvého vyjadřování, ať už uměleckého nebo v komentářích, lze vycítit, že jsi opravdu originální osobností, bohužel však v básni často používáš fráze tak často používané, že už nefungují. /věčné ticho, klidný spěch, v té nové básni máš zase mrtvolné ticho, nekonečná ve své maličkosti/ Jsem na tohle hnidopich, jenže nemůžu jinak, když vidím, že jakmile to jde víc z tebe a míň se snažíš dělat poezii, tím lepší pasáž básně vznikne. Celý smysl básně spatřuji ve druhé sloce a líbí se mi. To je ta hezká hokejová akce, na kterou jsem čekal, to je poezie.

A jo, chyby tam pořád jsou, je to proud myšlenek, okay, sere na to pes. Do seškrtávání tě tlačit nebudu a ani nemůžu, příště si na básni zase najdu to svoje. Jsem rád, že reaguješ, takové autory je radost číst! :)

samiVdavu: Děkuji za reakci. Netušíš jak složité je se této ,,krkolomnosti" zbavit. Obklopuje mě dokonce i když mluvím, často mnoho lidí možná děsí. Při představě, že bych se jí měla zbavit je jako uříznout si nohu, nebo spíše oholit si hlavu :D....v mých očích je to zkrátka akorát. Mám pocit, že kdyby lidem řekli, pište složitěji a mě, piš méně krkolomněji, výsledek by byl kontraproduktivní. Stírat individualitu je velice těžkým prohřeškem. Jinak tu část : přímo tam , ani nevím jako by to zesílilo význam. Píšu jako v transu, ani to po sobě zvlášť nečtu :) Jako když hokejisti zahrají zápas na maximum a ostatní pak zkoumají, jaké další šance mohli proměnit a co nepřipustit :) Můj příští zápas třeba bude působivější :)

Ahoj,

ačkoliv nemám rád básně o básních, básnících atp., protože mi to připadá jako dělat špagety se špagetama, musím uznat, že tvůj nápad stojí za pozastavení se a odhaluje čistou pravdu.

Souhlasím s Dédédéčkem, že tenhle styl příliš nefrčí, důležité je, zamyslet se nad tím, zda tato "květnatost" ve svém obsahu nabízí něco víc, než co by se dalo vyjádřit stručněji.

Příklad:

Na chladné špinavé dlažbě velkoměsta,
/přímo tam/, kde vyústila dívčina prapodivná cesta

dvě slova, která nedodávají žádný další význam, obraz či cokoliv jiného, jejich vypuštěním se styl odlehčuje...takto by se dalo postupovat i jinde.

Pokud má však tvoje rozepsané psaní nějaký konkrétní důvod, rád si ho přečtu! Každé krkolomnosti se dá zbavit.

Z básně si beru především její závěr, zbytek sloužil ke gradaci. Nedá se k tomu říct nic víc, než že máš pravdu. Básníci jsou duševní děvky nebo herci. Daj všem nebo umí dobře lhát.

Jen víc zajímavých nápadů! S. (savec)

puero: Asi se to příliš nenosí, ale přesto jsem přesvědčená o tom, že pokud se v básni jedná o city, musí být opravdové jinak nemá dílo nejen sílu, nemá ani smysl. Píšu za účelem jakési ventilace vnitřního tlaku. Nicméně psát také o okolním světě je zajímavá myšlenka do budoucna děkuji :)

Zdaleka se to nezdá býti pramálo. Já osobně od toho vždycky varoval. Osobní básničky mívají kruté reakce a autoři si je moc berou. Básník by asi měl psát také o světě kolem sebe a svých prožitcích, ale na internetu by měl postupovat obezřetně. Třeba já ve své poezii lžu až se práší. Mám ale dost bohatou fantazii, aby se nad tím nikdo nepozastavoval. Ty jsi evidentně exhibicionistka. Budeš závislá na reakcích, protože ti budou pomáhat analyzovat tvou reálnou situaci. Nemám pravdu?

DDD: Děkuji. Dlouho s touto krkolomností bojuji jak v životě, tak ve psaní. Ale nakonec jsem přijala, že už asi navždy budu nemožně květnatá, věčně těžkopádná a ve své době zastaralá :)

puero: Ano, prostá alegorie:) O dívce, jež se rozhodla na internetové stránce, připomínající ruch nočního náměstí, plné cizích lidí pomalu poodhalit své nitro, bolavé ochromené city. Jakmile začala nebylo cesty zpět. I přesto, že se odhaluje až do té doby, kdy zůstane pouze její duše, některým se to může zdát pramálo. Děkuji za Tvou reakci :)

No, zas jednou narazila na psance krásná kočka s novým stylem.

Mně těžkopádný styl tolik nevadí, skýtá víc prostoru pro obsahovou náplň. Jak to ale tak čtu, tak mi přijde zbytečné do tak dlouhých řádků nutit rýmy, protože nejsou tolik cítit jako u krátké básničky. Tahle rozvláčnost svědčí nerýmované poezii, a tu se pak ozvou staromilci, co řeknou, že už to nebyla báseň ale nějaký úryvek příliš krátký na prózu. Inu básnické umění tkví v umění říct toho hodně co nejméně slovy. Je na čase, aby nějaká smělá básnířka dokázala, že to tak nezbytně nemusí být.

A ještě další věci jsem si všiml, mimochodem, že tu není jasná hranice mezi doslovným a symbolickým. Kdosi nakonec řekne, že prostě duše no, ale došlo by to ostatním, z té části první? A je duše dívky jiná než duše kluka? A jde skutečně o básnění a vyjevování intimních míst básníka? Sice to hlásá nadpis a poslední řádek, ale ten zbytek je až příliš epický, než aby nám došlo, že je to vlastně celé jinotaj.

Bezva myšlenka, opravdu. Na mě snad až příliš květnatej, těžkopádnej a zastaralej styl. Škoda těch posledních dvou veršů. Asi by to chtělo formulovat trochu jinak, takhle mi to tam vůbec nepasuje. Ale nenech se odradit mýma přechytralýma řečma. Určitě se to vyklube :-)

korálek: I přes veškerou svou bolest jsem natolik hloupě naivní, že stále věřím, že citů prosti jsou Ti poražení. Děkuji za Vaši reakci.

casa.de.locos: Ano, se vším souhlasím, avšak báseň je křečovitá , jelikož popisovala mé aktuální křečovité pocity. Prožívám teď nesmírně složité období a očividně ne zcela pozitivně ovlivňuje mé psaní. Za odhalení mých strašných pravopisných chyb děkuji a omlouvám se za ně.Byla to mrská pětiminutová báseň, abych si trochu ulevila. Vážím si Vašeho názoru. Můj další smělý počin, který jsem právě dokončila, doufejme obstojí lépe :)
Ps: V tomto textu jsem plodně užívala oxymóronu, který mi pomáhá vyjádřit mé nynější zmatení, proto ta na první pohled nesrozumitelnost.

Rýmy jsou neobratné (tichu/spěchu, času/hnusu atd.) a jazyk možná zbytečně komplikovaný, při čtení se mi to zadrhává a jsou tam gramatické chyby. (v posledním řádku má být jenž, poslední řádek druhé sloky nedává smysl, třetí řádek třetí sloky *měly, ty stehy, r. m. neživotný) - celkově forma strašná. (Nejsem proti avantgardě a experimentům s jazykem, ale tohle se prostě jenom špatně čte.)
Možná by ti více seděl volný verš a méně křečovitosti.

Sdělení mi není příliš jasné, nicméně působí zajímavě. Potenciál tam asi je. Teď ho vykopat.

Hezky popsané pocity, i když slovo hezky moc nesedí se smutkem, který je zde vyjádřený.
Vítězové či poražení ?pro mě vítězové jsou ti citů prostí )) ale záleží na úhlu pohledu...

timelady: Toho si nesmírně vážím.

Whau :) moc pěkné, největší dojem na mě udělala předposlední strofa :)