Amelie M.: Děkuju za komentář :-), ta naděje je tam myšlena tak, že třeba jednou na tu prázdnou židli dorazí ta, co má, a když tam přestanu chodit, nikdy to nezjistím. Ovšem bylo by i možné, aby si přisedla kterákoliv jiná... kdyby :-)

kde ta kavárna je,líbí

velmi pěkná věc, oslovila mě.. tenhle styl mám ráda, krásně popsané myšlenky..

jen mám menší výhradu.. mám pocit, že logicky by jsi měl právě tuto seanci porušit, pokud mluvíš o naději..

:-(

Lenča: Dekuju za zastavení a za komentář :-)...

koiška: Děkuju...

Jiří Turner: Nemohouce nic právě... ;-)

Trochu mne mate formální uspořádání obratů a metafor.
Například to poslední slovo básně: "nemohouce" - nemohouce co? Nedává mi to jiný smysl, než rým.

Hezká.

Pěkná, hlavně ta poslední sloka je moc fajn :)

Zamila: Ono to vzniklo spíš jako miniatura, pocitovka a vlastně jsem rád, že ten pocit tak negradoval :-D. Jinak to střídání časů je tam schválně. První a poslední strofa v přítomném čase a dvě uprostřed v minulém... chtěl jsem tím jen zdůraznit tu dobu trvání...

Každopádně děkuju za zastavení a za komentář :-)

Orionka: Děkuju za zastavení a za komentář :-)

No, nevím, na mě je to nějak moc monotónní poezie ... Trochu to kazí ta zvláštně používaná interpunkce a také to střídání časů. Myšlenka je tak nějak brzy jasná, postrádám zkrátka nějakou gradaci.

Taky bych ráda brouka :). A skomíral/umíral by možná ještě stálo za přemýšlení, ale jinak hezký nápad i zpracování.

Lenča: Moc děkuju za návštěvu a komentář :-)

Danula: Děkuju, jsem rád, že se líbí :-)

Amelie M.: Děkuju za návštěvu a komentář :-)

casa.de.locos: Děkuji za pěkný koment a chválu :-). Hrál jsem si s myšlenkou dalších veršů a strof, ale nějak mě ten brouk začal hryzat, tak jsem ho raději utlumil :-)

vanovaso: Moc děkuji :-)

Moc se mi líbí - jak postupuje a celkově - krásná :)