 |
 27.06.2008
37, žena, Praha  0/5 |
komentáře k dílům uživatele :
05.11.2015 - 19:27
5Tyrkenit: Súhlasím, ale podľa mňa je to na takto starú ženu dosť úbohé. Príbeh je napísaný ako nejaká mestská udalosť v novinách a nie poviedka.:(
27.08.2010 - 17:025Tohle je námět na román. Jen to rozepsat a ne smrsknout do jedné krátké povídky.
V roce 1678 město v Transilvanii? A které? T těch horách tak maximálně vesnice. Pokud by to bylo město, mělo by vlastního doktora. Městská rada by a hlavně církev by povolali vojáky a vymítače, jelikož by jim bylo jasné už při prvním ohledání, o co se jedná. Oběti by byly stínány a páleny, aby se některá z nich nevrátila. Hlavně by hledali toho prvního upíra.
Zase musím pochválit, že jsi neopisovala Stmívání a podobné nesmysly a příběh zasadila tam, kam jsi ho zasadila.
V roce 1678 město v Transilvanii? A které? T těch horách tak maximálně vesnice. Pokud by to bylo město, mělo by vlastního doktora. Městská rada by a hlavně církev by povolali vojáky a vymítače, jelikož by jim bylo jasné už při prvním ohledání, o co se jedná. Oběti by byly stínány a páleny, aby se některá z nich nevrátila. Hlavně by hledali toho prvního upíra.
Zase musím pochválit, že jsi neopisovala Stmívání a podobné nesmysly a příběh zasadila tam, kam jsi ho zasadila.
11.07.2008 - 10:245Musím také spuhlasit.Nepřehledné,nazajímavé.Takových téma je zde hodně.Ale u tak by se to dalo napsat zajímavě.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Diog [6]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
