Obraz mého života. Jen ho zarámovat a pověsit se...

klíčů mám na sta, nevyhodil jsem žádný, který jsem kdy používal
dnes už to jsou vraky, takže se s nimi dostanu tak nejspíš do prd... taky
;o))

Ty jsi opravdovej filozof! Nevim kolik mam klíčů, musela bych vstát z postele a jít je počítat, to se mi nechce, ale měla jsem jich plnej keramickej hrnek, k ničemu, byly naházený v tom hrnku a byl tam klíč i od naší první škodovky, letos v létě jsem je odnesla dětem na statek k nějakej hře e teď mam doma jenom ty klíče co někam pasujou, lezlo mi na nervy mít tolik klíčů a dávno zapomenout kam se strkaly :-) A těším se na další klíče...

já nevim, a mně je z ní zase smutno, je v ní ukrytá bolavá pravda aspoň já jí tam našla, ale úsměv taky pošlu :-D

ŽblaBuňka: SSS: Na kategorii básně/srandovní to asi ještě nemá a záměr v tom vlastně nebyl. To samo.

ani se nedivím, že ti SSS poslal svůj úsměv,
možná to nebyl tvůj záměr, ale já se řehtal

Až na tu alibistickou anotaci super.

Zaujala. Pocitově blízká.
Jen drobná technická nepřesnost, ke které bych řekla, kdo maže, jede... ale nebudu za hnidopicha... koneckonců v kontextu básně je to irelevantní.

:)

ŽblaBuňka: Což se včera taky stalo, při cestě z Berlína. Nestihli jsme sedmiminutový přestup v Norimberku, protože za Bamberkem se náš Ice, jenž jel i 200 km/h nečekaně zpomalil, zřejmě práce. Vlak do Chebu na nás nepočkal, i když jsme to říkali průvodčímu, stačilo by pět minut. No a v Chebu jsme měli asi tak deset minut na přestup na poslední vlak domů, do Plzně. Jinak bychom museli spát někde v non stopu nebo si vzít taxík. Zašli jsme do informací, paní nám ochotně cvakla na jízdenky mocné razítko. Tudíž jsme mohli jet přes Schwandorf a Domažlice. Čímž jsme získali slabou hodinku v Norimberku, tak stačilo vylézt z nádraží a člověk byl hned v centru u olbřímého hradu. Peťa to rozdýchávala, protože dělá pro Číňany a nemůže si dovolit nepřijít do procesu. Šotouše, co koupil tyto jízdenky na knop, jsme nechali i s jeho paní na nádraží. Honzíkovi to bylo jedno, byl na cestě a radši si vzal na pondělí dovolenou. Kačka radši nic nekomentovala a jen přitakávala rozhořčené kamarádce. Obhlédli jsme hrázdění a vyrazili už nerušeně domů, kaznějovskej ferbl, pivko s medvědem, na stolečku rozkroj. Tam jsme jeli přes Prahu a Děčín, což bylo asi o tři hodiny kratší, náš milý Šotouš udělal cestu zpátky trošku dobrodružnější. Proto to mám s básněmi jako s vlaky, snažím se čtenáře nenudit, když se stejně všechny koleje spojí ve společném depu. Dík za komentář.

kdybych já věděla to, co se nedělá, doma bych seděla,
ale že nevím co se má, Gomora Sodoma, nesedím doma jenom sama

Je to super stav, vědět, ráda vím :-) často nevím :-) líbí, to vím

hmmm

jako bys neustále přeskakoval z vlaku do vlaku a každý z nich jel jinam

zajímavá, přenos emocí úspěšný

Jedna z mála básní co mě zde celkem zaujala, dobrá práce

Meluzina: Amelie M.: Děkuji vám dámy.

heleď, prostě dobrý..

Verše svobodně (na mě možná až příliš) rozlítané ve volných asociacích a obrazy, které velmi oceňuji.

hmmm Baby-lon, a mě dneska balil ajznboňák ve vlaku z Poběžovic do Domažlic ...