Terri42: Já vím, tvá slova ctím
vlastním poznáním.
I když úctu jsem našel
při hledání daleko zašel.
Buď vesmírem pouhým
toť zkratka před pochodem
dlouhým. Jsi přeci krásná
bytost v souhvězdí.

človiček:
Těžko se hledá,
když nikdo okusit ti nedá,
ten pocit být ctěná.
Jak pak bez zrcadla hledat sebe?
A bez slova lásky úctu?
Radši odsoudit se k půstu?
Ale i když strachem srdce bolí,
nikam se nedostane ten,
kdo jen na místě stojí.

Psavec: Orionka: Neu: LadyLoba: človiček: Děkuji moc za milé komentáře :-)
A ano no, právě se snažím nějak se vyvážit mezi tou drahou lahví na poličce a tou levnou z nějaké večerky... :-)... a zatím to ještě úplně ujasněné nemám...

Vymakaný, mnohovrstevnatý a přitom plošně přehledný. Já Vážím stejně jako vesmír ani o deko míň.

Važ a zvažuj, povedená.

Moc pěkně sis s tím tématem pohrála. Člověk s touhle váhou pracuje vlastně celý život a postupně si ujasňuje, za kolik stojí druhým, ale hlavně sám sobě.

Jo, zaujalo a nevadilo, že je to delší

Dobry. Tohle me po nejake dobe sucha zaujalo :-) pekna hra se slovy a velka pravda, ze drahe lahve zustavaji casto v polickach pod prachem

Psavec: Paci: Dandy: človiček: děkuji moc :-)

Děkuji za něžný smutek

Pěkné a smutné.

Krásně smutná.

To je silnější než by se zdálo
nemnoho slov neříká málo.
Potkávám ty panny z porcelánu
natržený zepředu i vzadu
duše sebou vlečou jak oka
punčoch jim tečou
mužské bajonety jim
křehké ruce ,nohy sečou
A oni stojí, nové dražby
v seznamkách se bojí.
Už nemají co ztratit
SNAD NALEZNOUTI ??
...sebe ...ůctu...

človiček: i mě...

dobře jsi udělala,
že stopku jsi dala
falešným hrám

Milenectví je, že se vmáčkne člověk mezi dva lidi. Já to zažil jen jednou. Překvapila mně ohleduplnost celého trojúhelníku.

Terri42:
Některé rostliny jsou letničky, některé ne.
Avšak pro všechny je naděje jara, pokud stihly mít plody. Život si vždy cestu najde, jak pokračovat.

človiček:
V mém slovníku samota nebolí.
Mám ráda chvíle, kdy můžu být sama.
V mém slovníku bolí osamělost.
A úplně nejvíc,
Když se objeví ten pocit v davu.

LadyLoba: koiška:
Vzpomínky září jako slunce podzimu.
Bojím se jen pomyslet na zimu.
Až zapadnou sněhem, zmrznou navždy.
Zimní samota zabolí,
ale jaro se vrátí... vrátí?

Děkuji moc...

LadyLoba: Psavec: děkuji :-)