Na krku nosím srdce ze zvonku
co někde v zahradě upadlo venku
z krku berana. Ono i Já bylo samo
a tak mé tělo mu bylo dáno a Ono
do hrudi mne bije v oblasti
kde mé skutečné srdce žije.
A když kapky deště bubnují
ti tři muzikanti si notují a já
sám se stávám kapkou, tónem.
Přírody zvonem.

Byl jsem pinčl v první řadě
pak na věži sloužil v hradě
jako střelec mířil neuváženě
coby koně mne na jatka jali
svobodu mi však dali neboť
zalíbil jsem se králi.
Dámou je mi bohužel jen má
můza-má paní jenž vojáky
slov má na obranu, na hraní.
Má hlava se před Ní sklání.

Závist bledá...zatím.

Strach: Z jakých karet ten domeček je, to se dá v životě změnit.
Děkuji za myšlenku

A má duše v koutě dlíc
Nevzbudí se
Už nikdy víc

Život je hak domeček z karet... no ciz... heslo Ardenskych myslivcu jen zbyva:
"Bránit se a koukat!"

Zanechalo myšlenku

Santiago Dibla: To je milé a dát ve hře MAT lákavé

Dostal jsem chuť zase si zahrát šachy :)

Učím se víc si hrát na té šachovnici života ;)

Psavec: Souhlasím, ale já je teda hrát neumím neboť v těch strategiích mám mezery

Šachy jsou královská hra.

Daisy Moore: To není, naopak mnoho hráčských dovedností i oceňuji

Pro mnohé je šachovnicí život... není na tom nic špatného. Záleží, kdo je jaký hráč.

Dandy to vystihl.

Dandy: Koňské srdce a důvěra v něj léčí

Ano koně vnímají,důvěra se někdy špatně navazuje.

Ano, tohle potřebujem všichni..

oslov radek: ano, ona je to jen taková slovní hříčka...

O tom se básně nepíšou, ale na druhé straně je to sport

Homér: téma je vskutku neveselé

Hrůza, jak téma tak toporné zpracování.