Soucítím s tebou..
Mám přítele od svých 15ti let a teď je mi 20.
Myslím si a doufám v tu pohádku, o které ses zmínila.
Věřím v to, že když někdo odejde, tak odejít prostě měl..
A najde se ten nebo ta "pravá".
A taky věřím v to, že můžou být dva spolu navždycky, tak, jako si to slibujeme s přítelem.. Jen se oba dva musí snažit. Musí komunikovat, říkat si úplně vše, být věrní, vzájemně se snažit chápat, být oporou, dělat vše jeden pro druhého a možná nebýt spolu zas tak často, jak jsem někde slyšela.. mít nějaký společný koníček, nebo zájmů... Hlavně se nehádat. Když k tomu má dojít... mlčet. Pak si o tom jen popovídat..
Já v to věřím

Chawwá: Souhlasím s tebou v tom ,že pokud má člověk kladný vztah k sobě, dá se přežít ledacos.A pak je nutno žít aktivně.To je hojivá mast na cokoli.Hodně zdaru všem.

Souhlasím s Neem a Slávkem. Připomělo.mi to můj, na dně krabic zahrabaný, sešit s názvem "jak chutná život v sedmnácti". Jo, spoustu otazníků, bolesti, zklamání, lásky...a bylo to sakra těžký. I dnes si.umim srdce zlomit a bolí to. Recept na štěstí úplně nemám. Ale každé setkání, zamilovaní, šťastné i nešťastně je zkušenost. A i když to bolelo, vždy mě to nějak posunulo dál, naučilo něco o mě, formovalo. A i díky tomu dnes taková, jaká jsem. A jsem ráda.
Někdo chytrý jednou řekl, že zamilovat se do sebe bývá románek na celý život...něco na tom je. Jak k sobě, tak k ostatním. Ať se daří.

Přečti si to za 20 let a zjistíš -Tolik odpovědí a tak málo otázek.Hodně zdaru .

Co dodat k rozboru, který napsal Neu?
Snad jen, že jedním (znějícím poněkud klišovitě) receptem na život i lásku jsou tolerance a pochopení. Netuším ovšem, jak si v některých situacích takový přístup udržet. Asi jen se po bouřkách snažit k němu vracet.

Zlomene srdce je neco, co zna, zvlaste tady, asi uplne kazdy z nas. Je to jedna z nejdulezitejsich lidskych zkusenosti a nenauci te to ani skola ani rodice ani televize ani nic jineho. Kdyby existoval recept na lasku navzdy, svet by byl k nesneseni. Ted to bude znit vsechno stejne fadne, ale cas to odnese jako voda a za cas budes zase milovat. Treba navzdy, treba jen na cas...v tom je kouzlo zivota, ze nikdy nevis co se stane a zaruky se neposkytuji. Soustred se na jine veci co mas rada a nech to odnest cas. Nezapomen, ze veci jako zklamani a prekvapeni nebo smutek a radost patri k sobe stejne jako bolest a laska. Ver mi, ze on urcite nebyl ani jedinej ani posledni, kterej stal za smutek, jestli vubec...