barvy se pomíchaly... rudá s modrou...
už dávno neudělal ani tah... štětec položený na paletě, jež jinak zela prázdnotou vyprahlých skvrn... neumírej, duchu všeho živého... neumírej na ovčí nemoc...

Dnes už ani ten domov, zaslíbenou zem, nemáme, a to je 30 let od sametu. Rozprodalo se skoro všechno, nasekal státní dluh.

Budu patrně jednou z ovcí a mělo by mě to urazit. Jenže já nejsem vztahovačný a taky jsem si vědom, že pro nějaké tvrzení v tomto směru, by autor bez osobní zkušenosti musel zatraceně nabírat fakt a pramenů.
Ono to vlastně fungovalo podobně jako nyní a podobně jako vždy. Nahoře byl svět establišmentu, kde si hráli své hry. V té době natolik nezajímavé, že slovo politika ztratilo smysl a nikdo se o to, co se tam děje nestaral. Díky tomu jsme měli mnohem víc času na zajímavější myšlenky.
Pod tím byla masa, která dělala, že jim to zobe a chodila do háku a hrabala si pod sebe. Mluvím o 70. v 80. už masa přestávala dělat, že jim to zobe. No a mezi tím se pohybovali jedinci s různou úrovní svobody ducha, která je nezcizitelná v každé době.
Pro mě jsou tu dva základní rozdíly:
Současná svoboda je snad skutečná.
Současná masa jim to skutečně zobe.

První dílko a hned próza... juhů! A ještě k tomu skvělé téma.

Největší problém "ovcí" vidím zde:... "přítěž z generace na tu druhou." Co teď? Kam cílit změnu? Nejspíš
na děti (školství?)... aby se neučily špatným vzorcům, které by pak dále předávaly svým dětem. Jenomže kdo to zvrátí, když jsme sami vychováváni špatnými vzorci? Točíme se ve smutném kolotoči. Naštěstí se v davu vždy najde světlem políbený jedinec, který může začít... našeptávat.... :) Šířit myšlenky nebylo nikdy snadnější a dobro se umí šířit stejně rychle jako zlo, jen si to neuvědomujeme. Děkuji za text :)