taktéž rozumím i nerozumím.

Čumím, rozumím i nerozumím...

Moc děkuji za všechny ohlasy. Velmi si toho vážím, mí milí psanci.

Možná by to mělo spadat do ostatních, než do úvah, přiznám se, že to ve mě nevyvolalo otázky, ale spíš sounáležitost. Ale to jen k literatuře.

Co se tématu týče, velká poklona. Menstruace, nenávist vůči vlastnímu tělu a frustrace z ženského údělu... to jsou všechno věci, které ještě pořád u druhých vyvolávají smíšené pocity a nepochopení. Znám dámy u kterých tuším podobný problém jako to cítíš ty a ráda bych si přečetla i jejich příběh. Sejmout tak byť jen chmýří jejich vlastní nejistoty. Protože jak ty říkáš... ony to nahlas nikdy nevysloví... Krutá pravda, která by nás měla donutit přehodnotit naše věčné lidské soudy.

Jinak mám radost za prózu, která se chudák většinou krčí před básničkami. Těším se na další texty!

Ou. Souhlasím, že napsáno je to velmi dobře. Mě ale překvapila upřímnost obsahu - poklona Jani.
Vítej na Psancích a určitě piš dál. Myslím, že se všichni můžeme těšit.

Jen dál. Hezky se čte.

Velmi zajímavě popsané. Zajímalo by mě, jestli šlo skutečně o to nebýt ženou, nebo spíše o to zůstat dítětem. Vadilo by méně mužské tělo?
Anorexie je také posedlost (sebe)kontrolou. Souhlasila bys?
Text je velmi dobře napsán, dospěle, kvalitně, promyšleně.