Rozkmitalo mě to. Hezký.
Kmotrove, je to přece převážně volný verš. Nebyl bych tak přísný.

Ty jsi přirozená básnířka, ale tady je hodně gramatických rýmů, nebo nehezkých rýmů, které to kazí.
stávají
přišourají

jasnu
zhasnu

vidím
stydím

Zkus se obejít bez rýmů, jdi jen po pocitu, do morku kosti.

Jednoznačně libí

DDD: Beru to, naprosto chápu. Je to 15let stará báseň a po pravdě se v ní sama snažím orientovat. . I to se stává :-)

Tok myšlenek - to je opravdu výstižný. Tentokrát mi tady ale trochu chybí takové to něco, co povyšuje rozebírání vlastního nitra na poezii. Něco, co bych si chtěl přečíst znova, co by se ve mně samo uložilo a zůstalo. Promiň, nemyslím to vůbec zle, jen popisuji svůj momentální pocit.

Market30: Tak tohle musím okomentovat znovu.
Nepíšeš "jak něco dostávat, jak k tomu přijít, jak se k tomu dostat", ale "jestli si to zasloužíme".
Klobouk dolů, neuvěřitelná pokora.

Asi máš pravdu Slávku. Tápání a věčný vnitřní rozpory jestli si zasloužíme co dostáváme.

Touha a tápání. Ty nás všechny prohání. Moc hezké. Díky.

(Tentokrát to stíhám dřív, než jo_; abych mohl komentovat a nepsat jenom, že jo_ už všechno řekla a já nemám co dodat).

Bezva.

Moc pěkné dílko, sice malé, ale jak píše jo_, tolik říká.. alespoň tedy mně :-) Díky!

Je to nádherně tajemný.
Super!

ou jees! připadá mi křehká a něžná navzdory obsahu... a líbí se mi i - aspoň pro mě - netradiční forma, kdy mám možnost si v básni hledat a nacházet... líbí se mi a moc!

slavek: ty slavku, my to fakt citime stejne :-) market, nemam co dodat, opakovala bych jen slavkova slova :-)

mmm... palce nahoru... jak v málo slovech lze říci tolik... s lehkostí a přitom hloubkou...

úžasná... baví mě, jak rýmy tak nějak mimoděk a hlavně neskutečně hravě plynou a přitom neodvádí pozornost od sdělovaného... další velmi krásná báseň...
možná jen... DDD má pravdu s těmi tečkami ;-)

Slova co zraňují. Jak dobře to známe...
Pěkné.

Každý se kreslíme časem a praskáme v cizích soudech, lepíme si rány.
Závěr by se dal vnímat různě:
...jsi jako já…
věř
v mých očích.. se poznáš...

By se dalo třeba vložit do úst nesmrtelnému Kristu.

Je to báseň, která se dotýká duše.
Super!

Děkuju za ty slova.

Miluji papír,miluji pero
mám rád světlo
žádný šero.
A když rozběhne se po papíře
ta úžasná věc s hrotem
stávám se seismografem
a lávu duše krotím
v srdci vzníceným knotem.

Každý čtení každého autora ,autorky provází otázka-Jaký ten člověk je? Narcis nebo květina?Některý duše jsou plochý,jiný mnohavrství.U tebe my v mysli vyskočil kruh,ohraničený prostor,všeobjímající prostor.