Autoři si občas myslí: "Třeba to jednou někdo pochopí." Pro mě je báseň způsob, jak předat vlastní pocity, názory, dojmy... Proto je mi těžko, když nějakou báseň nechápu, nebo ji jen nechápu dost. Taková báseň je pro mě chromá, paralyzovaná, neschopná splnit svoje sny. A tak vnímám ty sledy souvisejících obrazů bez zjevného celku, co v každém vyvolají něco jiného, co, prezentované každému člověku, naznačí všechno, co jsme v životě poznali. Pokud ale to všechno sama necítíš, tak ty pocity nepředáváš, ale nově indukuješ. Nerozumím tvé poezii. A přece u tvých básní vidím víc chvály než kdekoli jinde, v poslední době. Tak snad to jednou pochopím...

DDD:
Jsou pocity z poslední doby a jeden obraz, je schovaný v textu... :)
Děkuji.

Jolly:
...on je... :)
Děkuji.

Celý je to krásný. Naplnilo mě to představama. Marně hledám slovo, kterým bych vyjádřil ten pocit...

podzemní vesmír je krásný obraz

Orionka:
Je to reakce na něco, co se mi stalo, a tak děkuju... :)

DDD:
Vylítla na konci roku, a tak děkuju.
Něco přidám, ale nevím... :)

Trochublázen:
děkuju... :)

Opravdu úžasná. První sloka mě dostala.

Přesně tohle jsem měl na mysli, když jsem se ptal, jestli ještě pár takových máš. Včera nebyl čas se přihlásit a plodit nějaký smysluplný komentáře. Na druhý přečtení je snad ještě lepší. Už to první bylo boží :-)

Jo, tohle bych mohl číst pořád

občas sa stane, že stretneme toho kto nám zmení život tým, že zostane alebo odíde

Kekebreke:
(odpověď na zprávu)
Vůbec jsi mne nepochopil. Mi se tady líbí, nemám pocit, že by to tu šlo od desíti k pěti. Plyne to tu pomalu, bez bodů a to je fajn. A propos. Nejhorší je, když si někdo nevidí na špičku svého vlastního nosu.

kmotrov
Frýda mi prokousla zápěstí. Bylo toho víc a tak to šlo ven. Jsou to pocity. Neumím skládat. Když se začnu snažit, tak je to o ničem. Děkuju moc. Vážím si každého slova. Kdyby nebylo čtenářů a odezvy, tak by byl svět chudý...

Trochublázen
Táta byl včelař a já s ním...

Já jsem tady za prudiče, takže:
Dlouhá expozice: poezie není popis, takže je dlouhá expozice je na místě, ta tvá se pohybuje na hranici srozumitelnosti a tajemnosti, tím je tvá tvorba zajímavá. Vyváženost, u volného verše jde o to, aby báseň byla soudržná, ale přitom v ní bylo vnitřní napětí. Výraznější provázanost by tam sice mohla být, na druhou stranu, tím svým focením nacházíš tak zajímavé a neotřelé úhly pohledu, že Ti to každý odpustí.
Takže super!

kekebreke:
Děkuju za kritiku, zamyslím se, i když mne poněkud zmátla...náhodou tě zahlédla na literu. A tak nakoukla. Měla tichou radost z posledního řádku tvé první básně.
A tak vítej... :)

Orionka: Máš pravdu. Ale tak jsem to v té chvíli cítila. Štve mě, když jdu po lese a vidím podřezané jedle. Nestačí jedna, byly tam tři. Než si někdo vybere. Zloděj. A tak píšu, jestli si takový člověk uvědomuje, co dýchá a koho. Kolik může být v jednom stromu životů. Asi jsem svým způsobem trhlá. Ale už je mi to dávno jedno. Děkuju. :)

DDD:
Ten konec je více méně pro kamaráda, sem tam si napíšeme a mi naběhla jeho báseň, kde byla skleněnka... :)

Homér:
to jo...vzpomínek... :)