 |
 20.01.2016
29, žena, Praha |
komentáře k dílům uživatele :
11.06.2021 - 12:13
2Asi opravdu někdo umřel. Já bych poslední větu zakončil otevřenou otázkou. Ale i tak je dílo super.
19.02.2021 - 12:549Nejsi taky Vodnář? Je bezvadná. Ten konec ti úplně závidím. Chtěl bych taky někdy na něco podobného přijít :) Moc se mi líbí!
19.02.2021 - 12:289JSH: díky za zastavení :) ráda bych si vzala něco z tvého feedbacku, za trochu rozepsání budu vděčná
18.02.2021 - 16:129dvakredencedekadence: za mě je to lepší než komentovat báseň vlastní "básní" nebo takovým tím rádobypoetickým výšplechtem.
Já sám kolikrát tápu, co k básni napsat, ale je mi líto ty dobé nechat bez komentáře. Bral bych nějaký tlačítko Like nebo tak. (ono tu je, ale nevim jak funguje, protože většinou zmizí, když na něj kliknu a vždy mi to řekne, že jsem první a jediný kdo to sitskl)
Já sám kolikrát tápu, co k básni napsat, ale je mi líto ty dobé nechat bez komentáře. Bral bych nějaký tlačítko Like nebo tak. (ono tu je, ale nevim jak funguje, protože většinou zmizí, když na něj kliknu a vždy mi to řekne, že jsem první a jediný kdo to sitskl)
18.02.2021 - 11:289JSH: co se to tady rozmohlo za nešvar, hodnotit texty čísly? nestojí ti ani za těch pár normálních vět, slůvek či argumentů?
pro timelady - citlivá báseň. hodně mě teď děsí ti, co trpí venku.
pro timelady - citlivá báseň. hodně mě teď děsí ti, co trpí venku.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
mňousek [18], Botaznohy [18], Marie Tichá [16], Písmání [16], kikulla [15], gia.78 [14], Emilly Poison [13], ona [12], BestialThought [12], Zdenka Jírová [12], Sisík [10], alkalinová [9], JanaModra [6], AlJA [4]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
