![]() |
|
komentáře k dílům uživatele:
10.10.2015 - 22:36
10
druhá polovina je skvělá.. z té by si měla spousta lidí vzít příklad.. i já, i já :D
já bych je snad ani nespojovala.. :)
já bych je snad ani nespojovala.. :)
10.10.2015 - 19:56
10
I já tak životem dál kráčím,
ač druhým přeji jen vše nej,
sám pak již s málem si vystačím,
asi holt jsem už takovej...:-(
ač druhým přeji jen vše nej,
sám pak již s málem si vystačím,
asi holt jsem už takovej...:-(
10.10.2015 - 09:47
18
Amelie M.: Díky :)
Samozřejmě, souhlasím, i muži mají právo být "slabí". Jenže pokud jeden může říct cokoli a ten druhý to vždycky tak nějak pochopí, unese a naopak to nefunguje... Nerovnováha je prostě problém v čemkoli...
Samozřejmě, souhlasím, i muži mají právo být "slabí". Jenže pokud jeden může říct cokoli a ten druhý to vždycky tak nějak pochopí, unese a naopak to nefunguje... Nerovnováha je prostě problém v čemkoli...
10.10.2015 - 09:11
18
platí, co jsem řekla u minulé básně ;) jinak obsah mě vede k zamyšlení.. myslím, že i muži mají občas potřebu, dát své vnitřní síle dovolenou.. jakoby automaticky jsou považováni za ty, kteří musí neustále někomu nastavovat rameno..
10.10.2015 - 09:08
12
ty máš dar lenčo, schovat hluboké myšlenky do lehkých veršů.. ;) skvělé..
09.10.2015 - 11:48
12
vanovaso: Hm, začátek je zvláštní i pro mě - vlastně oslovuji sebe a zároveň svého partnera. Nic není jednostranné...
Děkuji :)
Děkuji :)
09.10.2015 - 11:47
12
koiška: Napadlo mě: "Pochybuji, tedy jsem... člověkem." Určitě je lepší to nevědět - tedy aspoň na začátku vztahu .)
09.10.2015 - 11:44
12
A42: To mě moc těší :)
A možná to ani nepoznáme, dokud ta chvíle nenastane...
A možná to ani nepoznáme, dokud ta chvíle nenastane...
09.10.2015 - 06:41
12
Musím jen souhlasit s předešlými komenty, je krásná celá,ale nejvíce mne oslovil začátek... :-);-)
08.10.2015 - 22:44
12
Láska už je taková, přesně jak píšeš a píšeš to pěkně. Láska může být vším, jen nevíme jestli je právě tahle, ta co nás potkala, ta pravá, opravdová.
08.10.2015 - 21:45
12
Jo, čtu ji už poněkolikáté, pár řádků a tolik pravdy, kdy jsme vlastně na co připraveni? Na nic a nikdy a to je možná to krásný
