LudvíkRoiSoleil: S tím naprosto souhlasím. Ač píšu na základě vlastních zkušeností, nemám problém to doladit a okořenit fantazií. A je fajn, když pak čtenář dumá, co všechno je z toho možné, co se mohlo stát, stalo a co je jen čistě bujná fantazie... S trochou nadsázky - cokoli si dokážeme představit, je uskutečnitelné...

Líbí. Chtěl bych mít čas pročíst vše od Tebe. Toho se mi právě nedostává. Až někdy...

Když to nikomu neubližuje, tak to rozhodně nevadí. Pravda do posledního písmenka v příběhu, bude stejně lidem připadat nudně. To bys pak psala novinové články nebo kroniku. Lidé nečtou romány k vůli tomu co je, ale kvůli tomu co by se mohlo stát. Chtějí uvěřitelnost, nikoliv pravdu. Nový pohled, nové zpracování, nové myšlenky.

Kdyby lidé nesnili o tom, že jednou vstanou na měsíci, nikdy by se to nestalo.

Dandy: Díky, jsem holt idealista...

Kéž by to takhle fungovalo.
Jen shon a nedůtklivost nás opřáda.
Pěkné

Není zač, však jsem to také myslel v dobrém :)))))

LudvíkRoiSoleil: Ano, chápu. Ono mu to všechno opravdu dojde, až si s manželkou promluví, nechá ji to vysvětlit z jejího pohledu. To ještě přijde. Ale tvá poznámka je fakt zajímavá a má smysl. Díky za čtení a komentář.

Gora: Tak jest. Díky za přečtení.

Dandy: Díky :-)

Pěkné to sice je a početl jsem si, ale stejně mě fascinuje, jak si spousta lidí představuje, že se stačí svěřit a chvíli tiše romanticky nicnedělat a ono se tím vše rázem, jak máchnutím kouzelného proutku všechno vyřeší. To je jak ze seriálu sex ve městě. A horší na tom je, že se tohle nereálné klišé objevuje v knihách, filmech a seriálech poměrně často.

Vždyť to funguje jenom jako taková první pomoc, která uklidní, ale problém nevyřeší. A buďme upřímní, málo který takový rozhovor skutečně vede k sebereflexi nebo nějaké formě smíření nebo srovnáním se s něčím. Lidé se málokdy poučí nebo něco změní.

Po několika minutách či hodinách, stejně zase většina lidí začne uvažovat stejně jako na začátku. Je to jako s kouřením nebo alkoholem. Rozhodnete se, že přestanete, ale za chvíli cítíte potřebu a bojujete sami ze sebou.

Ovšem to by už byla ta zajímavá část příběhu, jak to v něm hlodá, jak začíná podléhat, ale nakonec to zvládne. Úspěch si musí každá postava příběhu zasloužit.

Někdy je třeba na rovinu si pohovořit a tulit se až pak:-)...

To jsem tušil že má přitele.
Pěkné.

Dandy: :-)

Jo to bývá hodně těžké

Dandy: docela se mnou poslední dobou cloumá vášeň, tak je to a bude dál znát i v tomto románu :-)

No tedy .

Dandy: Díky za přečtení a koment :-)

Pěkné

Dandy: díky :-)

Zajimavé,pěkny přiběh dne.