Ráda si přečtu pokračování. Moc mě zajímají lidské příběhy. Sama mám taky zkušenost s rozvodem. Ale to je taky dlouhý příběh. Naštěstí dopadl dobře a s bývalým manželem máme hezky vztah. Nezměnil se, tedy alespoň v tom, co bylo pro mě překážkou v pokračování v našem manželství. Dnes chápu smysl, co mi naše partnerství mělo dát. Díky tomu mám úplně jiného partnera než byl on. Pohled ze všech úhlů zúčastněných, ochota na sobě pracovat a dokázat druhého přijmout a odpustit. Jemu i sobě.

Pěkný :-)

Obsah zajímavý

Pravdivá.

Moc pěkné. :-)

Lokin: děkuji za překlad. teď už mi to dává víc smyslu. akorát by to tam chtělo poupravit gramatiku v angličtině a bylo by to mnohem lepší :)
např: beeying -> being

VKate: Kdo z vás (nezávisle na tom zda je člověk)
Rozumí a věří,
Že jsme jedno

Kdesi je člověk, který žije
V lásce
A ve svých myšlenkách tvoří děti

Není jiná možnost, tvoří děti,
Není zde jiná cesta dělat to jinak

Jsi jeho část,
Vždy tě bude milovat,
Tak tě prosím o jednu prostou věc,
Snaž se být lepší (ve smyslu duchovně, morálně)
Pro další bytosti,
Můj příteli.

Hmm, zajímalo by mě, jak by to bylo napsané v češtině. V angličtině je to za mě moc nesrozumitelné a gramatickými chybami.

Těžko soudit. Asi to zas tak hluboké není.

Spíš to byl nechtěný omyl.

Neu: Líp bych to nevyjádřil...

Hluboky, ale ne zas tak moc...doufam

Záviděníhodné.

Také je tu otázka postoru a času (časoprostoru). Obě tyto veličiny jsou považovány jen za vlastnost vesmíru. Ale z čeho a v čem vznikl, když ne v prostoru. Logiku nemá ani toto. Prostor ani čas nejsou fyzikálními veličinami, i když s nimi matematika, fyzika a praxe pracuje. Prostor je jen prostředí pro existenci a pohyb hmoty a čas neexistuje vůbec. Je to jen naše pomyslná veličina trvání dějů, již měříme rychlostí pohybu Země kolem své osy a kolem Slunce. Čas nám neutíká, jen se biologicky vyvíjíme.
Naměřený různý čas v různých místech vesmíru není způsoben různě běžícím časem, ale různými fyzikálními podmínkami (gravitačními atd.), působícími i na měřící přístroje.

To není jen pocit, ale i racionalita, opřená o prosté pozorování, i když nemohu přnést přímé důkazy. Věda ve výzkumu vývoje vesmíru dospěla k jakémusi "velkému třesku" z něčeho praneparného, z čeho se prý vesmír vytvořil a rozpíná, ovšem tam skončila. Ale kde se vzal a z čeho vznikl a rozpíná se ten pranepatrný VT, to již nevysvětlí. Takže tato teorie je zcela určitě chybná. Nemá logiku, a mohou ji opírat o tzv. reliktní záření jak chtějí. Věda se ale stále vyvíjí a je možné, že budoucnost mi dá za pravdu.

Jiří Stratil: Asi musim souhlasit, jde tedy spis o pocit nez racionalni zaver, ale racio je stejne jen systemem lidstva - takze takovy jakoby programovaci jazyk typu basic :). Kazdopadne to ma bliz k realite nez myslenka, ze jsme ve Vesmiru sami :D, to je fakt blabol.

Ano, vesmír připomíná svým chováním strukturu nějakého organického systému. Tělesa se trvale pohybují v určitém rytmu svých periodických cyklů, tvoří se, zanikají, vzájemně ovlivňují a vyvíjejí. Vesmír se rozpíná, roste a stárne. My ovšem ze svého mikropohledu z něj pozorujeme jen nepatrnou část. Celku nedohlédneme, neboť jsme také jen součástí, vázanou na jeho strukturu. Pochopit proto to, co vesmír ve skutečnosti představuje, nemůžeme. Důkazem toho, že se jedná o "organismus vyššího řádu" a ne o vesmír pouze anorganický je i to, že vytvořil život na Zemi. Také se mi jeví jako nesmysl vznik části vesmíru, který vědci pozorují, nějakým "velkým třeskem z ničeho". Zpětné dohledávání vývoje vesmíru skončilo právě nějakým takovým vznikem, před kterým nebylo nic, a nebo něco, s čím si již věda neví rady.
Náš vesmír ve svém celku, jakožto organický systém, mohl vzniknout také podobně jako námi známé organismy - zrozením.
Tuto myšlenku - existence vzájemně nadřazených organických systémů vesmíru - jsem před časem nabídl fyzikům na Blogu idnes v rubrice Věda, ale ti ji nepochopili, odmítli a označili mě za trolla.

Jiří Stratil: zajímavá myšlenka, že vesmír může být organismus, případně jeho části...možná na jiné úrovni, než chápeme, ale výborná myšlenka ;)

Homér: než mu jeho teorii jiný fizik vyvrátí... ;o))

Gravitace vesmírných těles je stále vědecky diskutovaná síla.
Někdo ji vysvětluje pouze jako vlastnost hmoty každého tělesa, pohybujícího se vesmírem.
Někdo ji považuje u každého tělesa za výslednici odstředivých a dostředivých sil všech rotujících a pohybujících se těles vesmíru, v závislosti na jejich velikosti, hmotnosti a vzdálenostech mezi sebou. Může to být vzájemné a všesměrné silové působení pohybujících se těles vesmíru, i prostřednictvím řídké hmoty, vyplňující prostor mezi nimi.
Neboť vesmír není jen to, co pozorujeme, to je nepochybně jen malá součást mnohem většího celku, který může mít také určitou organickou podstatu. Napovídá tomu systémovost projevů jeho součástí.

ŽblaBuňka: Fyzik