Oco jde
O život plný změn.
Rozpolcenosti a scelení.
Tep srdce jak odpočitavaní hodin.
Vnimaní se s myšlenkami
střidá jak fygury na šachovnici.
Ta hra začina znova a znova
Však pokaždé jinak

Lokin: uhm

LadyLoba: jj technicky jsou to dvě věci, ale ráno mi to přišlo, tak jsem napsal rovnou obě. K čemu docházím, mysl si v podstatě dělá co chce ale je na nás, zda ji posloucháme nebo se věnujeme cítění. Ten citát bych si dovolil pozměnit. Přemýšlím o věcech, abych nemusel cítit nebo vnímat. Máme na výběr zda jsme v hlavě nebo v těle. Z hlavy přichází fantazie naší mysli, z cítění může, pokud se tomu budeme věnovat reálný vhled, ale to asi nemusím zmiňovat :). Jen snad že mysl nás dokáže dokonale otupit, má ráda plnou pozornost. Nicméně západní svět je na ní založen…

človiček: nakonec je tam vlastně vděk, možnost vyléčit si nějaké dávné trauma tím že se někomu povede jej trefit. Bolestivé ale pokud se zadaří, je možné se pomalu léčit :)

Defragmentace, kaleidoskop...ale hlavně ten úžas nad změnami Nás samých, že se ani nehodí zlobit se na toho , kdo to v Nás dokázal nastartovat byť způsobem nepříjemným.

hm - jasně, že báseň je spíše o něčem jiném to puzzle bude ještě x krát jinak nejspíš

ale můj trigger je vědomí versus myšlení -- pokud vím, myšlení umí být jak neposlušná opice, a kdo si je toho vědom, může trénovat umění zkrotit svou mysl ... a taky pokud vím, víme mnohem mnohem víc, než si myslíme, nebo umíme vymyslet ... a je pecka cittát od Garyho Douglase "Přemýšlíš o věcech, abys nemusel vědět." ...

Brigita: Plyne to z toho, že vesmír ego nezajímá, co nám kdo udělal, nebo proč se chováme tak či onak...zajímá ho co jsme, jakou barvou nebo energií pro něj záříme a dle toho se k nám chová, ne však z hlediska toho, že by nás soudil, prostě k nám tak přistupuje. Podobně jako když voda teče, zmrzne nebo se vaří, také má svá pravidla. Z tohoto pohledu je ego něco jako filtr, brýle, přes které nemůžeme vidět svět takový jaký je. Zároveň můžeme dělat věci, které se z hlediska ega zdají být dobré, ale ve skutečnosti dobré nejsou - například oko za oko, zub za zub. Ale tyto činy nás dělají tím co ve skutečnosti jsme, a to můžeme vidět jen v okamžiku, kdy třeba jen na chvíli, ego spí :). A universum nás vidí takové jací jsme pořád. A souhlas, každý v tom může vidět něco jiného a tak je to v pořádku, jen se na chvíli zastavit a rozhlédnout, dává životu sílu a směr.

človiček: jooo přesně :D

Moc pěkné. Souhlasím s tím, že každý v tom může vidět něco trochu jiného. Já tomu rozumím tak, že pokud všechny činy šly pouze z ega, skutečně není co číst. Pokud však motivace činů je nezištná, pak je to jiné, protože jsou v souladu s nejvyším Dobrem, Láskou, Bohem, Přírodou, Vesmírem nazvěme si to každý po svém. Ale zase by se k tomu dalo klidně říct, že právě proto, že jsou v souladu, tak se rozpustí v Nejvyšším Dobru... hm, zajímavé téma. Budu mít dnes o čem přemýšlet.

Ego za ruku vědomí drží
však samo nikdy neunese
tíži svých beder a padá,
řítí se ze stráně pýchy.
Máš li však vědomí pak duše
smíchy se neudrží sledujíc kotrmelce
opodál stojíc hladce, hebce.

puero: Osobnost je EGO - soubor všech těch zapsaných utrpení, podle kterých reagujeme a které se pokaždé když se nám něco stane snaží naroubovat na danou událost, to je to, že se nás někdo dotkl, to že se nám vybavilo něco z minulosti. Lidé kteří věří se bojí, EGO se bojí, smrti, protože tím skončí. EGO si po smrti nikdo nikam nevezme, stejně jako tělo. Proto kdo se celý život věnoval EGU nemá dle této skromné básně z čeho číst...

puero: zajímavé...otázka je, je důležité to co chtěl autor říct nebo to co divák nakonec v díle vidí ?

Zajímavé, ale místy se v tom plácáš, jakoby to EGO nešlo nějak opsat. Procitnout do smrti je zajímavý obraz, obvykle se užívá opak, že člověk usne na furt. Procitnout do nicoty je básnicky významný prvek téhle básničky. Ostatně lidé nábožensky procítění, by nesouhlasili, pevně věří, že jejich osobnost je totéž co duše a ta že je věčná. Že se nerozpustí. (V ráji to musí hučet jak v úle.)

človiček: zbav se moře, skončí hoře…to zní dobře :)

Vzorce se opakují
začátek a konec známe
uprostřed to rozhoupáme.
Přístavy my potřebujeme
v každém se jen pomilujeme
zbav se moře, skončí hoře
i to ostatní....

sokol a lípa: Někdy se něčeho bojím nebo se snadno rozzlobím a jsem také jako dítě...někdy, když je ve mě ticho a cítím tělo koukám s údivem na Svět a to jsem taky jako dítě. Být dítětem můžeme být mnoha způsoby...nakonec jde jen o to mít ze života radost :)

někdy, když jdu po našem městě a všichni se zdraví, připadají mi jako děti

Neu: a Bruce Willis je Brulis :)

aha, a jak říkal Chandler Bing - smažený řízek bude smažek

Neu: odnikud nikam - odnikam