Skvělý obrazy, skvělej celek :-) Vlastně už asi ani nepamatuju, kdy jsem četla tak dlouhou báseň, aby byla ve všech svých úsecích stejně dobrá. Teda co to kecam, stejně výborná :-) PS: Hraběte přece nejde nečíst ;-) Na stránkách mi udělal 5000 přečtení, nedivim se. Stejně jako u Čerepkový. Prostě klasa :-)

dost dobře nevím, co k tomu víc dodat než, že mi to přijde úžasný.. líbí se mi to moc, máš v sobě kus génia, holka..

kmotrov: chvilku to ve mně zrálo... hraběte jsem nečetla, měla bych?

Tohle já vnímám hrabětovsky, ale není v tom snaha napodobovat Hraběte. Je v tom spontánnost ale nepůsobí to nedodělaně. Je to poezie, kde nenajdeš začátek a konec. Proč ne?

NoWiš: innit

slnečnica: spíš krizi životní filozofie, ale takovou pomalou a neakutní. čtu cílka, hledám věci.

Man that's deep

Je v nej viacero pasáží, ktoré sa mi veľmi, veľmi páčia... najviac určite táto strofa:

to ticho kdybys slyšela -
jako když zemře za vteřinu
deset tisíc ryb
a najednou nemá
kdo polykat prázdno

pochopila som dobre obsah, ak som z básne vyrozumela, že máš tvorivú krízu?

Týjo. Zamrazilo mě. Příjemně.

DDD: Mám z něj vždycky chuť lézt na kopce a do jeskyň

Líbí se mi moc. Cílek mě oslovuje, a stejně tak i tato báseň :-)

Cílek taky nepotřebuje velkolepá slova. Přesto mě donutil k tomu, že už mám na stole pátou jeho knihu. Ta báseň se mi líbí. Hodí se mi k tomu. Je na hony vzdálená patosu, což je dobře. Mně by se to rozhodně nepovedlo.

Zamila: obávám se, že geologický střed světa se v plzni nenachází :)

casa.de.locos: Když si namaluju modrý oči, tak jo :-D

Zamila: připadáš si staletá?

Takže to neni o mně? :-D Achjo :-D ;-)

Amadeo´´: většina mých básní vzniká z potlačené agrese, smutku, radosti a silných emocí vůbec. naproti tomu tahle (a ostatní ze sbírky prostor) jsou spíše výsledkem 'kontemplace na téma', a jako takové menší, klidnější a nenápadnější. tahle vznikla v reakci na krajiny vnitřní a vnější od václava cílka, konkrétně na pasáž o geomorfologii českého masivu a stabilitě vodních děl na vltavě.

lakomec: :-D Ježiš... Zavání to degradací, ale budiž ;-)

Zamila: Lakomcova škola versologie 1: Nikoliv strofa, nýbrž odstavec. Strofa je významově, zvukově i rytmicky soudržný celek (o strofě lze pak mluvit, je-li báseň tvořená více celky). V dnešní poezii, kde vládne volný verš, proto mluvíme o odstavcích. Howgh, náčelníku. :D

Četl jsem ji už včera a mám z ní zvláštní, rozporuplné pocity. Přemýšlím, čím to je protože to rozhodně není špatná báseň. Jen... asi jsem si u Tvé poezie už tak nějak zvykl, že má daleko větší sílu. Budu se těšit na další...