Umíš psát poezii. A moc krásně..

tvé postřehy jsou tak pravdivé až to bolí, ale myslím že klidně dýl :-) taky ráda sleduju lidi a posloucham a ukládám to do sebe a pak se snažim abych žila jak o život :-) hrála vabank, děkuji že se sem mám proč vracet

casa.de.locos: Když nad tím vklidu přemýšlím, líbí se mi, že tě inspirovala ta linka. Já mám trochu podobnou zkušenost s úsekem Geislerova - Novolíšeňská na lince 8, už několikrát se mi tam staly zajímavé věci. Ale nedávno ten úsek rekonstruovali, tak nevím, zda to tak ještě funguje. Podmostí Krásného už není to, co bývalo.

...dýl... :)

Singularis: on cely ten text vznikl na te lince, je poskladany z lidi ktere jsem tam videla a slysela, pro me specificky brnensky zazitek, nikde jinde v mhd jsem se s takovym mnozstvim materialu nesetkala. Ale chapu cim muze byt zavadejici, mozna zmenim anotaci

Název mě hodně oslovuje, ten nápis vídám každou noc, kdy se dívám z okna v době, kdy bych měl/a spát. Ale vlastní text je o něčem docela jiném, o sexu, o chlapech a o věrnosti, zkrátka o lásce. Ne o Brně. Nemám rád/a zavádějící názvy.

Homér: to je dobře. já občas jo, ale jsem malá. snad byla kalba dobrá, a bez abscesu s ježíšem, ať už stoned nebo normálním.

casa.de.locos: Já nechci bít nikoho, snad ani ty nácky už ne. Co je mi po nich, co je mi po všech. Člověk občas zaslechne šílenosti, stačí to překroutit a hned je z toho báseň, a pak si lidé myslí, že šílený jsi vlastně ty sám, když to náhodou čtou. Podzim je náročné období, ať ten hezký, či ten druhý. V létě umí bejt šťastnej skoro každej. Dost to brnká na strunky v duši, zvláště u těch citlivějších. Hlavně trvá tak pět měsíců, ten stav bez listí. Pravá zima už asi nebude. Bruslení na obřím rybníku, to jsem vždycky miloval, bludiště ve vrbách a v něm hrát na babu. No nic, dneska se asi opiju, nalejvám Grantsku, počkám, až se ozve kámoš, jdeme na německý emo. Holka je na srazu z vejšky, ta se neopije a zítra bude chtít jet na výlet do lesa. Nebo si mám radši smotnout špek, ať mi zítra není fyzicky zle? Věčné dilema. Vysrat se na všechno v mém věku už nejde, 27 jsem prošvihnul, no a v mých třiatřiceti by to za mě musel udělat někdo jiný. Mohl bych se pak teoreticky objevit v rozřízlém abscesu.

Homér: jsem neklidná, je podzim. včera jsem v buse seděla vedle holky co říkala svému boyi, no teď už mě nemůžeš bít, když mám v sobě miminko, a tvářila se jako by našla hack v realitě, a on celou dobu mlčel. svět je divnej, třeba nemůžeš bít babičky protože maj v křečácích marii. ale proč bys vlastně měl chtít?

Vzbuzuje ve mně neklid tvá poémka. Hlava Marie v křečácích...pfff. Každopádně zajímavé dílo.

Poslední sloka se mi moc líbí. Celá báseň mi připadne vhodná pro depresivního člověka, který je emocionálně tak vyčerpaný, že má náladu jen na přemýšlení, ale nechce přemýšlet sám. :-)

Připadá mi, že by bylo lepší a logičtější, kdyby to "jako" bylo až na začátku následujícího verše: padám do prázdné postele / jako do foucaultovy arogance.

opět mě zaujala více anotace než báseň samotná (protože ta začala sklouzávat do terminologie)

Má krásnou letní atmosféru, příjemně a lehce plyne. Ani nevím, jak voní oleandry, vždycky jsem je vnímala výrazně vizuálně. Příště zkusím přivonět :).

prázdninová, dovolenková...

Proc se zatezovat rýmy, kdyz i tak je to hezky ... :)

:-)

Na chvilku tu taky zavoněly... za to dík.

veľmi pekná báseň

Taková jemná a snová. Moře k takovým vybízí. A ta vůně oleandrů...omamné. Mám z tý básničky radost, rozumím jí a je mi příjemná

♡