Devils_PIMP: Ó, děkuji... :-) ... Namasté.

Zamila: Tak doufám, že podobně jako u mě, i tu Tvou "malou temnou" prosvětlilo dnešní krásné ráno... :-) ... a díky za krásnou pozitivně-konstruktivní kritiku :-D

Zamila: Mno a poví v zasadě řekla mám tě ráda a scházíš mi - ale prostě ma to podle me naboj takovy to neco- co jinym dilum chybi.

vanovaso: Díky... vždyť víš... musíme sami, ale jsme tu spolu: jeden za všechny - a všichni za jednoho :-)

Devils_PIMP: "Nic vlastně nepovíš." - Ty seš dobrej :-D

Proc i kdyz se mi ten styl nelibi tak te musim chvalit - proste to uz je po druhy co me z tve basne zamrazilo v zadech. Nic vlastne nepovis ale ta melodie je podle me FAMOZNI!

Taky jsem včera měla "malou temnou noc duše"...

Báseň je opět skvělá. Tvoje poezie si totiž na nic nehraje, je tak průzračně čistá, až má na čtenáře uklidňující vliv ...

Ani mi tam tudíž nevadí to "jsou" na konci verše z důvodu dalšího rýmu :-)

To musím já sama... Trefné... Ktasně vyjádřený pocit

mannaz: Malá kapička odhodlání v moři smutku... :-) ... ale i ona má svoji sílu. Děkuju... :-)

V pár slovech hromada citu. Cítím a vnímám, smutek, ale i odhodlání. Moc dobrá.

oslov radek: Děkuju...

líbí

Devils_PIMP: Díky za decentně volená slova, vhodná pro kategorii "šetřete mě" ;-)))

Ailin: Jsem novopačákem už přes 27 let mimochodem. Staropacky hory delaji nadhernou kulisu nasemu klasteru. Prelozila jsi si to spravne jen je to spise do pozitivna

Devils_PIMP: Ano, znám... ve Staré Pace jsem jako dítě trávila vždycky skoro celé letní prázdniny :-) . Ale ten kostel je odjinud, z Křivoklátska... (Jinak mě Tvůj komentář docela rozesmál - přeložila jsem si ho asi takto: "Báseň blbá, ale... " :-D )

Ten kostel znam... Ty znas staropacke hory?

Nicmene vybral jsem si toto dilo cilene. Mozna neni klenotem poezie ale tak nejak prijeme z toho beha mraz po zadech - mam pocit citu a to se mi libi

DDD: To jsi vyjádřil krásně a přesně... :-) ... jsou to chvilky, dojmy z přítomného okamžiku. Děkuju Ti... I Tvoje básně na mě působí jako okamžiky - ty, ze kterých se skládá věčnost. Ty, které v sobě nosíme už navždycky...

Dokážeš v několika slovech na chvilku zastavit čas. Ta chvilka pak zůstává v té básni. Je to taková její duše. Nevím, jestli jsem to vyjádřil úplně správně, ale takhle to na mě působí :-)

kmotrov: Děkuju Ti za komentář... :-) ... překvapil mě. Fascinuje mě, jak různě různí lidé "slyší" pár napsaných slov... Instrumentálka, folklórní poetika... to by mě vůbec nenapadlo. Pro mě to bylo jen jakési zakódování pocitu do slov - pocitu, který přišel při pohledu na velikánskou kaluž :-) . Děkuju za Tvoje vidění (slyšení) té básně :-)

Dokážu si to představit jako instrumentálku a na závěr potichu zazpívaných tvých pár slov.
Trochu to připomíná folklorní poetiku, tím prostým ale poctivým citem.
Pěkný.