Aspoň že to víš ;)

DDD: To ano... Někdy, když jedu třeba metrem, tak pozoruju lidi a snažím se nahlédnout "dovnitř", za ten povrch... a někdy je to "uvnitř" tolik jiné než to, co je zjevné. To člověk nejlíp zjistí, když se s někým dá do řeči... :-)

Krásná myšlenka. Ono to vlastně nemusí být jen o starých lidech, ale vlastně o komkoli. Netuším, co se v těch druhých odehrává a nepřestane mě to udivovat a překvapovat :-)

Johanka: :-)

Devils_PIMP: No díky... já vím, naběhla jsem si sama.

Moc se mi líbí tahle básnička. :)

Jelikož tě mám "šetřit" odpustím si jakýkoli delší komentář.

Miy: Tak hlavně ať ty slzy vždycky usuší ta věta z názvu...

Jako kdyby mě autorka zrovna viděla. :')

Amelie M.: Taky se mi ta anotace moc líbí - možná víc než celá báseň i s názvem dohromady :-D

to je pěkný! :)) na tom nelze ani nic kritizovat :D hahááá.. i když.. třeba by se někdo našel :))

já osobně, bych za název pojala anotaci.. ta mi přijde úžasná a trefná! :))

Lenča: Díky :) ... náhodou, teď jsem si pro sebe objevila haiku - takže to asi někdy taky zkusím, ještě ubrat množství slov. Je to opravdu zajímavé. Člověka to nutí jít k podstatě věcí... :-)

Jen pár slov a je v nich tolik. To prostě umíš jenom Ty. Nádherné :)

Ailin: dostáváš krásné dárky :-))

vanovaso: Foceno mobilem, bez jakýchkoliv úprav... na moje narozeniny, asi před rokem a něco. Bylo nádherné nebe - dárek k narozeninám :-)

Ailin: jé , a ještě obrázek - parádní... takové miluju...

vanovaso: :-)

tak tohle nepotřebuje žádný komentář... moc ti rozumím...

Amelie M.: Ano, taky mě to často napadá... a do extrému to jde tam, když jde o staré lidi, vyvržené touto společností na ulici. Jezdím na Smíchovské nádraží, takže je potkávám velmi často :-( . A shodou okolností jsem tu báseň napsala v den, kdy jsi dala na Psance "Prázdné sliby" - http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=29443-prazdne-sliby . Asi to ten den viselo ve vzduchu, jen jsme na to pohlédly každá z jiného konce... ale vlastně je to o tomtéž.

tak tuhle "myšlenku" mám velmi často před očima.. když se dívám na ty spousty starých a většinou už nesoběstačných a leckdy velmi zmatených lidí a na to, jak je s nimi zacházeno.. a sama v sobě si tak říkám.. jací asi kdysi byli.. jako já? ty? někdy se až nechce věřit, že byli "normální" a žili si svůj život, se svými radostmi a starostmi, jako my všichni.. a už vůbec se mi nechce připouštět, že takhle můžeme dopadnout i my sami..

silné téma, velmi pěkně pojaté..