Pajalord: Bezpochyby :)

ou, pěkné :)

Hmhm dobry pocin hm hm

Something_Everywhere: doufám že v pozitivním slova smyslu :) :)

Uplně samo se to čte..

Stalingrad to je město duchů
Zde padlo tisíce statečných
Co bojovali za svou zem
v které sami dneska leží

Nepřítel však není sám
mráz do srdce bodá
stejně jako bajonety
a v němých zříceninách
trosky lidských přání

Tři kulky jednomu
druhébu zas pušku
proti jejich hlavním
nebo vlastním kulometům

rudá krev
rudá vlajka
rudé vítězství

V tom všem nechme znít
těm malým klukům s granáty

Спасибо, никогда не забывайте


Poezie neni proza nestaci sem picnput kdo proti komu a jasne mi rict co se deje zkus to poeticteji - jinak pouzivej metafory a uvolni mysl

Promin tohele bych čekal od 12tiletyho říkankáře - zkus tu něco počíst a překvap mě

Hm...tak trošku začátečník, je to vidět a asi ti to bude vyčteno. Ale mě se to líbí. Jak jinak :))))) Je to tvůj pohled na svět, tvé rozkoukávání...tvá moudrost 18- ti letého mladíka, je tam příroda, Bůh, ženský hlas, ženské tělo jako něco moc " krásného " je tam i závěrečná pointa. Umět milovat a být milován, proč ne? Vše ostatní se časem vyjasní, čti a vzdělávej se ...a nabydeš nevýslovnou modrost, toť má rada :)

Jako hororovy fajn šmekr -rikam rozhodne ne - promin - je traba bavidit atnosku -ve filmovem hororu take hnedle ze zacatku na tebe nevystartuje upir

Au
au
au
a
a
a
a
a

Učitel češtiny neodvedl dobrou práci, doporučuji ho svázat do kozelce, namazat od hlavy až k patě....ne, jen v rozkroku marmeládou a namáčet do mraveniště.

Ale nechtěl jsem hořekovat (otřesné slovo) nad gramatickým talentem, jímž oplýváš, nýbrž se zaměřit na obsah. Tak je to přece správně, no ne? Když je forma na houby, potěšit začínajícího umělce alespoň pár pozitivními slovy k obsahu, aby byla zachována neutralita a autor byl dokonale zmaten a nevěděl, jestli teda napsal dobré, nebo špatné dílo. Po obsahové stránce jako bych si navlékl gumovou rukavici a vnořil svoji ruku hluboko až po rameno do národního obrození a hmatal tam Erbena a Němcovou, což jak jsem se doslechl jsou nejhroší démoni současné literatury, neboť svádějí mladé autory k nápodobě. Je tam všechno. Hradní cimbuří, dokonce i bílá paní a vlkodlaci. No a samozřejmě smrt a tma a temno a černá a všechna ta negativní rádoby hrůzu nahánějící slova, kterými tehdejší čeština oplývala. Máš ovšem jednu polehčující okolnost. Napsat hororovou báseň, báseň ze které by šel aspoň trochu strach, umí jen opravdový mistr a já bohužel neznám jeho jméno. Tedy, pravda jednou jsem četl pár opravdu děsivých básní. Ale to je už dávno. Dneska to chce opravdu vzácně silnou invektivu , múzický atak, aby byl básní člověk zděšen. Obvykle platí, že čím je báseň kratší, tím silnější má účinek a proto i strašidelné básně jsou krátké, asi jako říznutí se do prstu. Kdo to absolutně nepochopil byl maestro E.A. Poe blahé paměti, jehož Havran je pravda děsivý, ale hróózněé dlóúúhý. Pravda občas se objeví i na psancích smělec, který napíše tak otřesné dílo, že mi vlasy stojí na hlavě hrůzou, ovšem obvykle to nebyl jeho záměr.

Hlavu vzhůru. Třeba ti půjde erotická poezie. Ta se dá číst, i když je úplně zvrhlá a úchylná.