![]() |
komentáře k dílům uživatele :
Moc hezky napsané. Je v tom hodně silných pocitů. Krásná slovní spojení. Líbí se mi velice.
Makyna: Vím. Jednou ano, jednou bude. :) Děkuji za podporu. :)
Přála bych ti více takových lidí. Sice jich mám též hrstku. Tři, čtyři. Ale vážím si rodiny. Byť to skřípe a všichni se nervujeme v jednom domě, miluji je jako nic na světě. Bolest a starosti lidi stmelí. I bolest dává lidem sílu a cesty, možnosti a naděje. Takhle to člověk musí brát. Bude dobře, a ty to víš! :)
Makyna: Děkuji za komentář, také mě ta báseň maličko bolí. Stále hledám své místo. A jednou snad i najdu, ale zrovna teď ho najít nedokážu... :( A jediný člověk, u kterého mám ten pocit, je na 14 dní daleko. :(
Jinak celkem dobře psané dílo. Trošku mě bolí. Je to lež. Každý někam patříme. Ať už do rodiny, tak do skupiny, tak k těm živým tvorům, co myslí a mají možnosti. Každý si tvoří to své. Záleží jistě i na životu a náhodách a je pravda, že když má člověk depresi nevidí nic a nikoho. Občas se cítím podobně. Ale i sebevětší pesimista má své místo, tomu věř :)
Opravdu krásné, moc pěkně se mi to čte, dokonce i pořád dokola :)
Davidsoft: Možná, že ano.Těší mě tvůj zájem. V pokračování zase něco poodhalím. :)
Ačkoliv normálně bojové scény moc rád nemám, tato část se mi líbila, zvlášť "nemilosrdně sekala a bodala do bestií, které skřehotaly mé jméno". Budí to zvědavost, proč je Liliana tak známá zrovna mezi zmutovanými ptáky. Možná jsou inteligentnější než se zdají.
A také by mě zajímalo, kdo bude tu spoušť uklízet...
A také by mě zajímalo, kdo bude tu spoušť uklízet...
metaverz: Děkuji za komentář. Snažila jsem se přesně tohoto efektu docílit a jsem ráda, že se mi to podařilo. :) Ještě jednou děkuji. :)) Těší mě, že se to aspoň někomu líbí. :)
Moc se mi to líbilo.Hlavně boj s ptáky, kde bylo znát, že je to opravdu řežba na život a na smrt :)
Krása, úplně jsem se do toho začetl. Nemám, co bych vytknul. :-)


