Báseň k západu slunce a pod hvězdy

Jsi mi vesmírem
-je v tobě něco z nekonečna,
když ztrácím se ve tvých očích
a nedosáhnu dna.

Jsi mi tichem,
do kterého se mé rty boří
stejně jako do tvých,
mám na nich vtisklé ty tvé.

Jsi mým měsícem i sluncem,
pokaždé, když odejdeš
je v mé duši náhle prázdno,
jen mé srdce hřeje.

Tvá slov mám vepsaná v srdci,
nic je nepřehluší,
stejně jako zbytky vášně,
ty nic nepřebije.

Kreslím si tě na polštář,
hned vedle sebe,
abych stále měla pocit,
že znovu obejmeš mě
kdykoli budeš chtít..

Jsi mi vesmírem,
-je v tobě něco z nekonečna,
když skládám zasněné řádky
a ty na mě hledíš,
v očích třpyt hvězd
a na tváři zlaté paprsky slunce...