Ach jak lehké a vzdušné, ivkajo. Ranní lomcovák. A až ráno vyjde Slunce, jak líně se zvedá od tmavomodrých Beskyd a růžoví město na konci pole jež tamní zovou Místkem, bude první má myšlenka patřiti těmto veršům.
Tohle by chtělo pokračování - to znamená odpověď na položenou otázku. Tu nit přece nemůže přestřihnout nikdo jiný, než ty sama. Jen najít patřičnou dávku odvahy, že? Jinak dobře vyjádřené myšlenky, ale zkus je opravdu ztvárnit do nějakého konce!