labuť: Děkuju Ti.

Homér: Díky kámo.

to je moc hezký

skvělý

Líbí

Ginnare: casa.de.locos: Moc vám děkuji. Snad se vám to bude líbit i po té co jsem v tom opravil tři chyby. Když mám báseň v hlavě tak se mi stává, že nevidím co píšu. Omlouvám se.
:-)

zenová, každodenní, kouzelná

Nevím, jestli jsem od tebe někdy četla něco tak nádherně něžného...
Líbí moc :-)

korálek: Dík.
:-)

originální nápad - sedí to :-)

taron: Moc rád Tě vidím a děkuji za upřímnost. Ta báseň je hodně na okraji. Podle Junga se za vědomým já nachází velké nevědomé já, ve kterém je uloženo vše co se historicky na světě událo a sem tam to k nám proniká, jako nevysvětlitelné jevy, taky ve snech a pod. Proto jsem to malé vědomé já přirovnal ke špatně přilepené náplasti.
Moc Ti děkui.

co má vlastně ta třepající náplast znamenat - co tím chtěl básník říci? Asi mám malou fantazii :-)))

Yana: Díky moc Yani.
:-)

no hezky, vtěsnat to do haiku je geniální a ta třepetající náplast je povedený obrat

Orionka: Díky moc.
:-)

to je dobrý :)

Dal si pivo, ona jela domů a oběma to bylo jedno.
Bylo to jedno soumraku, bylo to jedno i tomu opeřenému zpěváčkovi.
Všem to bylo tkanička...
Věrný popis tak známého pocitu.
Mám Tě ráda

Yana: Ne!
Díky moc...
:-D

Ano, obejmout, to nám mnohdy stačí :-) vám ne? :-)

Ginnare: Díky moc za reakci.