Yana: Díky moc, já vim že povznést se ti nedělá problém. A je to dobře...
Mnozí Ti to můžou závidět.

Ten pocit znám, často ho taky mám, nad hlavami všech si zalétám, z výšin všemu zamávám...a s láskou, povznesena a o trochu moudřejší se snesu na zem, to proto že vím, tedy řekl mi to pan Werich :-DDD-Neříkej že nemůžeš, když nechceš. Protože přijdou velmi brzo dny, kdy to bude daleko horší, budeš pro změnu chtít a pak už nebudeš moci.- A proto létám a chci, všechno, všechno co si můžu od života přát, vždyť je toho kolem nás spousty, jen a jen natáhnout ruce...a třeba létat, králi...Tahle poezie je mi blízká a i stylem jak je báseň báseň napsaná

NoWiš: Jsem rád, že ti dobře zní. Dík.

Moc povedené! :) Hraje na tu správnou strunu.

Orionka: Dík. Asi máš pravdu, ale co by jsme to byli za básníky, kdyby jsme se nedokázali povznést.

puero: I od tebe je milé, že ses zastavil.

Hezké, opravdu. Jen si říkám, že z větší výšky jsou taky větší pády... :)

To je od tebe milé.

Klaron: Děkuju :-)

Nádhera!

Yana: Díky moc za přečtení a za komentář.
Už od minulého sborníku mám jasno, že v dalším chci mít Křižovatku.
Ikdyž to začíná být (můj) literární "pravěk."

Tak tahle povídka možná bude ve sborníku, proč jsem ji nečetla už dávno, všechno má totiž svůj čas a je dobře že jsem si ji přečetla dneska, ano život je plný nečekaných zvratů a darebák má své ctnosti právě jako ctnostný člověk své slabosti, líbí se mi ten příběh

Amadeo´´: Rádo se stalo.
Díííík.

Tak ta mě pobavila :-) Skvělý nápad a zpracování. Díky za zvednutí nálady :-)

Hm, tak přečetla jsem si i komentáře, myslím nejvíce se přikláním k Amelie komentáři a pak ta báseň je tím pádem hodně podobná té co jsem před chvílí vložila, alespoň mně to tak připadá, každý z nás je minimálně čtyřmo, nějak se prezentujeme, nějací jsme, něco si o sobě myslíme, něco si o nás myslí ostatní, a pak je otázka kdo jsme vlastně my?

Amadeo´´: Dík, za moc pěknej komentář.

mannaz: Díky moc.

Ano, i já o tom často přemýšlím... Asi bych to ale nedokázal tak dobře vystihnout jako Ty v této básni. Ten prázdný prostor je skvělý nápad, myslím, že si do něj každý promítne to své. Své zkušenosti, myšlenky, křivdy, strachy... Aspoň tedy já jsem ho využil maximálně. Velmi pěkné dílo!

Téma, které mi teď dlouho leží v hlavě. Jak ve vztahu k mým dětem, jak jim pomoci žít svůj život podle nich, tak ve vztahu sama k sobě.
Moc pěkná.

Zamila: Díky za hezký komentář.