Yana: prave, ze ve me to zadny pocit nenechava, nerozumim tomu. Cert vem hacky ... to je to nejmensi ...

loner: naše bolesti a smutky nás i v těch nejkrásnějších dnech dohánějí, uvědomujeme si beznaděj kterou žijeme a i když občas se rozplyne jako dým, vzpomínka ji zase vskřísí, tak nějak to chápu já, neztotožňuji se s tím, ale vnímám ten text a je mi z něj dostatečně úzko, pravda že tam chybí kroužky nad u a mně nelogická přijde věta jak mizí z něj, ale jinak dobrý

tiež sa mi páči posledný verš. ale tiež zvyšku nerozumiem.

Asi jsem pomalej, ale nechápu to. Čtu to furt dokola, páč to okomentovala Yana a asi v tom něco bude. Nejde mi to číst, ni pochopit ... Pomůže mi někdo ?

jo, už ten název vyjadřuje mnoho

...v duši chladí vzpomínání, tak to se mi opravdu líbí :)

I trošku flegmatická.. Ale melancholie dělá z lidí mumie.. :) pěkné

Úchvatné. Vždy to musím číst několikrát. Geniální začátek :)

náš poeta melancholik, jo ponořila jsem se do těch pár řádek, trochu mě obestřela úzkost, povedené

Yana má recht. Píšeš a tvoje úroveň je standardizovaná. Na mě sice trochu víc cukerínová témata, než snesu (byť je taky píšu jako na běžícím páse, ale raději čtu něco jiného), ale hezky. Někdy se taky vyladím na tu pravou frekvenci a počtu si u tebe. Jen nikdy nemám chuť kritizovat, protože tvůj silný standard jen tak něco nerozhodí. A byla by to chyba. Píšeš hezky. Lehce.

tvoje verše, když se člověk na ně naladí, vždy zasáhnou, tak jemně se dotknou a zanechají stopu smutku, je zvláštní tvůj styl, je zvláštní kolik lidí v něm chce hledat a hledá, jsou takové křehké, jako pocity na křídlech

ach, zase ta slova, ten úsek s láskou ve svetru, jak věří mě až dojal, vůbec tak něžně zavanulo z tvé básně, něžně a melancholicky, je moc pěkná

působivé...

mají hloubku tvé krátké básničky, vždy je tam cosi z čeho mrazí i když ten dech je tak horoucí

ou, tak od půlky je úplně úžasná, úplně se na mě přenesla melancholická nálada z té básně

teda..ta se to obvzvlášt povedla:.)

Vážně zajímavé každý si to může dokončit sám hezké

jakoby pokračování té předchozí, žijeme v tom je ta největší naděje a máme své básně...

přidávám se k ostatním, líbí se mi navíc to s těmi draky

Obsah nechapu ale splavnost sedi