Žasnu, jak preciszně jsi tam zakomponoval to strašně dlouhé funkcionalistické slovo ve čtvrté sloce posledním řádku. Klobouk dolů.

Hezké. Sice mívám trochu alergii na vkládání zprofanovaných literárních archetypů do básní (De Grieu, Manon, Helena), aby usměrnily představivost čtenáře jakoby metafyzicky nad rámec básně, ale popravdě... myslím, že to taky dělám.

To rýmování mi velmi sedí. Pěkné. Konečně i obsah mi sedí, hledám skryté spojitosti s názvem.

vrrr-báseň - to budu používat. Tak vzniká nová terminologie. Vrrr-poem, vrrrr-poetry, vrrrr-Gedicht, vrrrr-poéme. Vznikne nový subobor vrrr-poetika.

Kolik ti ty tabákové koncerny platí? Dneska si říkám, jestli píšeš radši o lásce nebo o kouření. Ale připouštím, že jsem zaujatý (jako nekuřák... teda dýmku nepočítám) a první, co jsem dneska viděl, když jsem si zapl PC byla fotka Curta Cobaina s cígem v koutku. Jinak teda k dílu: ano, je to střízlivé a noční a tak jako s důrazy na ta správná slova (důraz může být i věnování celého jednoho řádku, že).

Hm, není to nějaké krátké?

gajda: Hapka Merta Vřešťál... Mám pocit, že nás mrazí stejné múzy

ahá... tak Hapka!

Jsem Mertou nepolíben a tak mi cosi uniká, jako sledovat člověka a nenacházet jeho stín.

Jo, to je ta správná nepravidelná hra s rýmy.

To je portrét poskládaný ze čtyř obrázků.

NoWiš : dnes jsem napsala brzy po ránu "Láska a vášeň", ale tahle je moc krásná, opravdu ! Děkuji.

V té básničce je všechno na začátku velkým písmenem (to je v cajku) a jsou tam dvě tečky. Ty tečky mi nabourávají koncept. Nechápu je. Buď je to nedůslednost, nebo obzvlášť těžko srozumitelný prvek, který mě znervózňuje.

gajda: nejtrefnější odhad který jsem v životě slyšel. Mám takový pocit, že k násilnostem v posteli nejvíce vede katolická výchova a nebo šprtství skrze podružnou literaturu.

gajda: nevstávají. Sotva chodí spát...

...jojo a pak oba odloží brýle a v temné místnosti se už nenajdou.

Netvrď mi, že básníci vstávají tak brzy! Za tmy! I Osm je brzo.. někdy, mno, přiznám se, že jsem zaujatý. Výjimečně nedovedu souhlasit s ničím v téhle básni, ani s cigaretami (jakožto zapřísáhlý nekuřák..cigaret). Ale Hitchcock by měl radost. Vidím rozespalého Gregoryho Pecka jak s cígem v koutku dočítá uáá Máj, ale Audry Hepburne v jeho náručí ještě dřímá. Noc přivedená k varu je s navazujícím odkazem na kávu v konvici vskutku příhodný básnický obrat.

gajda: Já myslím, že to je proto, že to vždycky stojí za to (emočně) pokud píšeš o něčem veskrze osobním. No a ono jako láska bolí i ve čtrnácti. Ale jinak, víš co. Přijde nám to milé jako čtenářům, co sami píšou a žijou věci s tím realismem na jazyku. Ale garantuju ti, že mi to tehdy přišlo všechno úplně stejně detrimentální. Akorát jak jsem byl takový pseudointelektuál ve vývinu tak se tam často vplevelila ta dětská pýcha. To s tou milostí ale asi nesouvisí, to se mi určitě děje i dnes, akorát jinak

Vida - diskuze pod dílem po 12ti letech.

Možná to máš podobně jako já, původně jsem psal o hvězdách a o platonických láskách. Dneska vidím všude smrt a temnotu. On i ten volný verš k tomu dost svádí, psát si volně svobodně a o to upřímněji, ale dneska jako čtenář prahnu spíš po jakési pohádkové metafyzické poezii a po lyrice. Déšť v horách rozeznívá listy kapradí - a jelikož je to poezie v praxi - člověk si rozmyslí popisovat ve verši podobné banality, ale možná je to škoda. Možná je dobré čas od času vyvážit filozofii ve verších něčím banálním, veselým.

Nebo milostné verše: obvykle první mislostné verše bývají světalehké, popisné, banální, lehké věci a časem se do nich vkrádá citová nevyrovnanost, upřímnost, opravdovost a počáteční lehkost je tatam. Láska sice vypadá opravdová, ale už ne tak milá.

Psát milé věci je s časem těžší a těžší. U milých věcí se těžko experimentuje, těžko se u nich zvedá umělecká úroveň. Nevíš proč?