![]() |
komentáře k dílům uživatele :
přesně to stejné jsem zažila, bohužel už také minulost, dům už není, babička také ne a já se do míst, kam jsem chodívala o prázdninách, na chatu, už nikdy nedostanu...:/ ach jak bych se vrátila, Yani, já brečím s tebou (doslova)
ten konec, to pod čarou je ošklivá vzpomínka. Jinak si to úplně živě dokážu představit. To dětsví, tu nezpoutanost a radost z každé maličkosti.
taron: vyjádřila si to správně, vzpomínky jsou to krásné, ale nemělo by se vzpomínat až tak daleko. Ty mě znáš a určitě věříš tomu, že v závěru toho dílka jsem prostě brečela. Díky
inkoust: přesně, náladovka, možná by si to zasloužilo lépe zpracovat, ale dnes se mi skutečně zdálo o tom domečku, nehledám ve snáři co znamenal tak živý sen, to jen jsem se probudila a hned jsem na nočním stolku našla tužku, papír, hodila jsem to tam a pak sem, díky
Rozsáhlá náladovka :-) pěkné obrazy, nostalgie.
máš krásné vzpomínky na dětství...hm...raději nevzpomínat...nebo ne až tak daleko, že by to začalo bolet :)
přošli jsme už různými etapamy života...a každá má své kouzlo...
přošli jsme už různými etapamy života...a každá má své kouzlo...
Je to o schopnosti odevzdání se. Naplnění rámu obrazu muže/ženy, který ten druhý chce vidět, vnímat. První polovina má grády, druhá je taková šedivá :-)
spíš bych ji zařadila mezi erotické, to napětí z ní přímo čiší, drzá, provokativní, nespoutaná Yana...jo to beru :) a dostala jsem nápad, to se cení ;)
Signály vysílám tak to mám ráda
nechtěj mě pochopit
zní moje rada.
... mně docela vyhovuje být řízený, má to řadu výhod. A když chci být sám sebou, zakuklím se do sebe sama. ;o))))))
nechtěj mě pochopit
zní moje rada.
... mně docela vyhovuje být řízený, má to řadu výhod. A když chci být sám sebou, zakuklím se do sebe sama. ;o))))))
wow! přesvědčivé ...Počasí nic moc, přesto máš hodně úspěšný den a možná i noc, (sorry), cítím se, (jako muž), podobně:-)))
Yana: proste to hezky plynulo a tak nejak to zapaslo :)
Ta me strhla jak divoka reka s obrovskym vodopadem :)
Jo..souhlasím s Kakuzu ....:)) Záludná, provokativní - pěkně žensky popsané:)
Tady si někdo ráda hraje s city muže ... Mě se líbí. Je taková provokativní a záludná :)
Ta poslední strofa je nějak kostrbatá. Jinak líbí
Než zmrznout
umilovat se k smrti
na hranici hříchu
jako troud vzplát
naposled v plamenech
Jen nápad, promiň za "intervenci".
puero: Ano , bez toho -se- je to jako ortel :-)
Než zmrznout
umilovat se k smrti
na hranici hříchu
jako troud vzplát
naposled v plamenech
Jen nápad, promiň za "intervenci".
puero: Ano , bez toho -se- je to jako ortel :-)
Já bych to poslední slovo nedával na poslední řádek. Hezky to plyne a ten konec to jakoby odsekává. Umilovat k smrti - bez toho zvratného SE (hrozné slovo to zvratné. Co to je jako má znamenat zvratné?) - tedy bez něj to je takové násilnické. Tobě je zima, ale raději někoho umiluješ k smrti, tím se zahřeješ a toho dotyčného zlikviduješ. Ovšem jinak je to silně cítit takovým živým dojmem, jako by to psala čarodějka. Jo, všude tam, co píšeš o milování je z toho cítit taková touha bosorky.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
VITANA [4]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.


