kmotrov: děkuji, našel si tam přesně to co jsem chtěla aby tam bylo, erotika, souznění, ale s příslibem čehosi hlubšího, ani jsem to nezařadila, je tam toho fůra, všechno co mě ráno po probuzení napadlo

slnečnica: děkuji

Sucháč: tobě věřím že jsi romantik, pořád mám v paměti některé tvé básně :-) děkuji

taron: je fajn kolik mužů zde udává že jsou romantici, raději bych ale slyšela jejich partnerky, ale beru to pravda je, že tady na psancích většina asi romantiky budou, děkuji

taron: Sucháč: Ani po padesáti...

Sucháč: ó ...ty romantiku, takových jako ty je málo, tvá žena se opravdu ale má....:)

Ústí je místo, kde se řeka končí, stává se součástí něčeho, co ji svým významem přesahuje, větší řeka, jezero, moře...
Krásná symbolika.

Je to docela erotický. A takhle se mi to líbí, jako součást díla, jako je erotika součástí života. Erotika psaná pro erotiku se mi tady na Psancích většinou nelíbí.

Sálá z toho ženskost na sto honů a má to až mystický přesah:
Duch údolí neumírá.
Tomu se říká tajuplně ženské.
Tajuplně ženského brána-
tomu se říká: kořen nebe a země.
Je neustále zde, uvnitř nás.
Čerpej mnoho-li chceš, nevyschne nikdy.
(Lao-C, Tao-te-ťing)

Nezbývá než Ti popřát, ať dojdete k tomu ústí, ať pohltí vás a nepustí.

taron: zajímalo by mě, kolik let nám dáváš...mě to neomrzelo ani po téměř čtyřiceti...:-)

Skvělý rytmicky i slovně...potkat romantika, už v parku by na Tebe skočil...:-D

krásna je, navyše veľmi rytmická :)

musím se usmívat....ženy chtějí romantiku, touží po ní tak moc!....a muži? Po pár letech nechápou, co se po nich vlastně chce....
krása, děkuji.

Sucháč: taron: díky za návštěvu

Myslím, že Žblabuňka to vyjádřil nejlépe...

Yana: Hm....ano, konec básně by se dal více rozmazat, rozprsknout...jako začátek básně....je snivě gejzírová...a najednou jakoby studená sprcha...ale i tak je to OK....takové probuzení do reality,
moc pěkná :)

kmotrov: klobouk dolů, zase zásah, beru kritiku, ten začátek totiž vznikl naprosto bezprostředně, náhlý nápad, pak mě zase něco napadlo a zaobírala jsem se tou myšlenkou v závěru a zdálo se mi že by to byl dobrý závěr téhle básničky, asi nebyl, neva, díky moc

Hezky se ti podařilo vyjádřit svůj prožitek. Prožitek to není o tom někde být něco vidět, prožitek je od slova prožít. Tak hezky, že i já prostý venkovan, který u moře nikdy nebyl vnímá ten sotvaviditelný rosol...
Píšu to na psancích už poněkolikáté, v tom já hledám poezii, nezajímá mě slovní ekvilibristika. K tomu je zapotřebí cit a toho ty máš fůru (tím netvrdím, že není třeba se neustále zlepšovat v práci s jazykem).
Teď trocha kritiky:
Vím co jsi chtěla říct závěrem a plně s tebou souhlasím!
Ale mám pocit, že mi neladí do díla, v té hloubavosti už nenacházím tu kouzelnou přítomnost předchozích řádků.
Něco z nás leze samo a s něčím je těžká práce, tohle je typické místo pro těžkou práci básníka.

Krásná přítomnost, živá a silná jako moře. Souhlasím, konečnost života dává životu cenu, prožitého, prožívaného.

ŽblaBuňka:o to víc musíme co nejintenzivněji prožívat každičký okamžik, děkuji

puero: chtěla jsem dát důraz hlavně na ten závěr, asi je to blbost, dnes jsem se to snažila vnucovat mému partnerovi, řekl že takový blbosti vůbec neřeší, tak mě napadlo, že právě vědomí konce, vědomí smrti činí náš život bohatým a lidským, že všechno co člověk žije vzniká ze strachu že jednou už nebude nic, to vědomí pomíjivosti je hnacím motorem

Hmm, Island?