je fajn, když člověk má něco co ho povzbudí a odreaguje, ne každý to však dokáže...

Amelie M.: občas je zapotřebí někde čerpat energii, dík

taron: jasně, mé malé útěky a máš pravdu většina zvířátek na nás působí pozitivně, ne všechny, ale většina :-D

Orionka: To ne Orionko, tak naivní nejsem, žiju v téhle době a neztěžuji si, a to je přesně ono, znám spousty lidí, kteří neustále jen nadávají na to, co já zmiňuji ve třetím řádku, ale vždyť od toho všeho se dá alespoň na chvíli uniknout, načerpat zase sílu, na život v naší hektické době, která nám ale na druhou stranu skýtá spoustu vymožeností, takže jen jsem chtěla zdůraznit že je fajn posílit se, nejen na těle ale i na duši :-) a já tobě děkuji za reakci

Je cítit, že je psaná z přesvědčení. Ty opravdu věříš, že takhle utíkáš všemu zlému, že jsi našla svou cestu, nepochybuješ... nebo tou básní tak trošku i přesvědčuješ sama sebe, že to tak je?

Yana: Děkuji za pochvalu, to si ani nezasloužím :). Víš, rozdíl je hlavně v tom, že já psala z odstupu, jako pozorovatel, ale ty jsi upřímně a sebekriticky popsala svoje pocity. To se cení. A co kdyby jsou vždycky zajímavé otázky...

Moc pěkná.. začátek mě zavedl k Popelce, tu mám ráda díky té atmosféře.. Krásně jsi popsala ten únik do bezstarostnosti..

ou...útěk...ale povedený...vnějšek koně je pro vnitřek člověka? Vono stačí, myslím, jakékoliv zvířátko...naši kocouři už si mě ochočili a i papoušek a taky křeček si mě ochočil...no jo no ...a to jsem žádné zvíře" nikdy" doma nechtěla :))

Orionka: Moc děkuji za komentář k mé staré básničce, musím říct že si docela ráda počtu to co jsem napsala na počátku své psanecké"kariéry", je to tak roztomile nedokonalé, ale ano teď chápu tu tvoji básničku zcela, jediné čím se odlišují je závěr, jinak jsou si podobné, no ta tvoje kriticky(k mé tvorbě) je opravdu psána lehkou rukou, tahle ale přes svoji krkolomnost má milé sdělení(až na ten můj závěr), tedy spíš verš- kdo ublížil trpět musí, no, kdoví co by bylo kdyby...

Moudrá je :-) hezká.

To nemá chybku :-)

k nadpisu lze dodat jedinou věc: http://www.abclinuxu.cz/clanky/komiks-xkcd-601-teorie-her

(nezapomeňte pak na komix najet myší a počkat na bublinu, je v ní pointa)

Je až s podivem, jak málo se na psancích využívá metafory. Ty metafory používáš ráda a poměrně často a jsou nápadité jako tato, kdy nevyhnutelnost osudu přirovnáváš k holoubkovi.

Většinou používáš volný verš, přitom do něj ráda vkládáš rýmy nebo vázané části, z mého pohledu proč ne. Tady naopak jakoby ses rozhodla pro vázaný verš od začátku, ale vůbec si nelámeš hlavu s rytmikou a když ti nevyhovuje zvolená struktura tak prostě použiješ jinou (poslední dvě sloky). Moc se mi nelíbí ani některé rýmy.
Takže souhlasím se Sucháčem, skvělý (bajkový) námět, z mého pohledu horší zpracování.

Teď jsem náhodou otevřela a připomnělo mi to tvůj a můj komentář k básni Nejstarší kouzlo a věčný příběh. Přesně tyhle sklony, o kterých jsi tady psala, jsem měla na mysli.
Pocity první lásky jsi popsala moc krásně. I když málokdy skončí dobře, už navždycky bude první a jedinečná, padající hvězda k ní patří.

To je ale krásný ... Fňuk. Hlavně ten závěr. Ach, ty zatracený vzpomínky na bezvadný dětství vedle týhle přítomnosti ... :-P

Holoubku
Takové krásné oslovení...
Upřímně, čekal jsem jiné švitoření... ;o)))

Skvělý nápad trochu rytmus a rýmy občas haprují, ale příběh to nekazí...

Lépe umřít svobodný.

Naskakovala mi husí kůže chvilkama... :) Pěkná

holoubka:)