Amadeo´´: Asi máš pravdu. Dívám se na svět malinko jinak. Možná konečně se čtyřicítkou na krku přestávám být naivní. Jen nevím, jestli je to dobře. Díky moc za tvůj čas :-)

ŽblaBuňka: To je druhá věc :-)

Yana: Díky moc. Btw - já už těch období bez psaní měl taky dost. Ona jsou vlastně dost potřeba. Člověk musí něco nažít, aby pak měl co zpracovávat. Cucání z prstu nemá cenu :-)

ŽblaBuňka: Já bych opravdu rád, ale vážně to nešlo. Oslava třicetin kapely bývá jen jednou za třicet let :-)

Přemýšlím, co k ní napsat a tak trochu souhlasím s Leslie. I mně se Tvé básně z poslední doby zdají jiné. Asi je to jen pocit, ale jakoby ten, kdo je psal byl s něčím nespokojený a chtěl na chvíli odplout někam daleko... jako ty lodě, co v bezpečí přístavu škubou kotvami. Mimochodem, tohle je opravdu nejhezčí pasáž a krásný obraz...

Jasně že budem...opravdu melancholické, ale konec mi vyloudil úsměv na tváři, dík za něj, a taky za ten klavír, i mně se moc líbí, jinak také nacházím v tvé tvorbě určitou změnu, ale asi jako máme různá životní období, tak i tvorba se mění, já třeba teď nepíšu nic, ale nevadí mi to

já ani těm, co je vypouštějí a jedno jim, kam letí

Škoda, že jsi nás tímhle nepotěšil na srazu.

Rezavá Plechovka: Jsem moc rád, že si to myslíš. Já se to teď po sobě teprve učím hrát :-) Díky :-)

Ten klavír je úžasný :)

Leslie: Já děkuju za tvá milá slova :-)

Leslie: To bude nejspíš tím podzimem. Po dvou měsících prázdnin hurá do práce, pomalu začíná půlroční kolotoč hraní a navíc už strašně dlouho nebylo hezky... Ale ono to zas přejde. Díky moc za zastavení.

Letadlo: To mě moc těší. Děkuju za návštěvu :-)

Tak ta ke mně opravdu promlouvá, trefila se...Je nádherná. Děkuji.

V poslední době z tvých básní cítím, jakoby bylo něco jinak. Nějaká zvláštní tíha je protkává...ale snad je to jen můj pocit. Je krásná, i s tou tíhou. Hodně mě oslovila ta předposlední část, s těmi kotvami...

První dvě dvouverší u mě vyhrávají na celé čáře. Naprosto skvěle nastavují atmosféru pro ten zbytek. Působivá.

Yasmin: No, zrovna na ten klavír dvakrát pyšnej nejsem. Strašně se mi motaj prsty. Ale nechtělo se mi čekat, až se to sám po sobě naučím hrát :-) I když stejně budu muset.
Jsem moc rád, že se ti líbila :-)

Yasmin: Napadlo mě, že tak trochu úsměvnou ironií osudu tou stejnou cestou, kudy se vracívám z hraní, pravděpodobně vozili ve středověku odsouzence k šibenici. Jsou chvíle, kdy si tak i připadám. Naštěstí jich není moc :-) Děkuju za tvá milá slova :-)

Nádhera. Víc k tomu neumím napsat. Ten klavír mě úplně pohltil.

Báseň mi přijde jako letmý dotek, přesto tolik intenzivní. Moc se povedla, pane muzikante :-)